Výchova vysoce citlivého dítěte pohledem vysoce citlivého rodiče a rodiče s běžnou citlivostí, 3. díl

Je lehčí vychovávat dítě, které je temperamentem na podobné vlně jako vy nebo je to naopak?

Každá kombinace má samozřejmě své kladné i záporné stránky.

Také je dobré si uvědomit, že pokud máte více než jedno dítě, vaše výchovné metody mohou mít na děti odlišný vliv. Jedno pod nimi může vzkvétat, druhému se až tak dobře dařit nemusí.

S vědomím odlišností a pochopením sebe i dětí, můžeme tyto rozdíly ve výchově a přístupu významně ovlivnit.

Hlavní rodičovský úkol je podpořit přirozený způsob chování každého dítěte. Ačkoliv je vysoká citlivost z velké míry dědičná a je vysoká pravděpodobnost, že někdo z rodiny bude mít sklony k vysoké citlivosti, nemusí to tak být.

Na základě knihy od E. Aron – Vysoce citlivé děti, vám přináším tipy k výchově vysoce citlivého dítěte, pokud ale sám/sama vysoce citlivý rodič jste, ale i nejste.

A jestli u sebe váháte, zda jste vysoce citlivý člověk, můžete si udělat test i Aleny Wehle na jejím webu věnovanému vysoké citlivosti ZDE.

Tento článek by si měli přečíst i tatínci, protože mají tendence na dítě nahlížet očima méně citlivého rodiče (i když jsou třeba sami vysoce citliví), což je dané především kulturou a způsobem výchovy, který v našem prostředí převažuje.

A přitom otec je většinou pro dítě jakýmsi průvodcem pro přizpůsobení se vnějšímu světu, což je pro vysoce citlivé dítě velmi důležité a často i výzva.

A: Když jste vysoce citlivý rodič

Pokud jste vysoce citlivý rodič a máte vysoce citlivé dítě, pravděpodobně budete čelit dvěma problémům: budete sami často přehlcení a budete se muset postavit se sami za sebe.

Ale…

Díky vaší citlivosti se dokážete nacítit na potřeby jakéhokoliv dítěte. Citlivě vnímáte neverbální projevy a dokážete naslouchat. Umíte se přiblížit způsobu dětského myšlení. Komunikovat jejich jazykem.

Současně ale můžete být mnohem víc úzkostliví, čelit obavám a srovnávat se s jinak nastavenými rodiči.

Je dobré si připustit, že být vysoce citlivým rodičem je náročné. Ať máte dítě jakékoliv. Potřebujete svůj čas, nemáte tolik energie, protože vám ji vezme větší vnímavost k okolí a k sobě. Potřebujete hodně spát.

Ale co když pečujete nejen o děti, ale i pracujete, staráte se o další členy rodiny nebo své rodiče?

Pokud nenaplňujete vaše přirozené a základní potřeby, můžete začít chřadnout. Proto je dobré mít kolem sebe podpůrný tým, který vás podrží. Sebepéče a čas pro sebe je pro vás totiž nutnost.

Máte svoji smečku kolem sebe, která vás nenechá padnout?

Vysoce citlivé dítě je jako radar, načítá vás i rodinnou atmosféru. Disharmonie v rodině ho zraňuje víc než jiné děti. Hádky a křik ho bytostně bolí. Vaše úloha jako rodiče, a zvlášť toho citlivého, je v prvé řadě myslet na svou vlastní stabilitu a zazdrojovanost.

Na čem závisí vaše emoční stabilita? Co vám bere energii? Co vám ji dává? Jaké činnosti vás nejvíce vyčerpávají? Jaké byste mohli delegovat? Kdo všechno vám může pomoci s domácností, s dětmi? Chápete dobře výhody a nevýhody své vysoké citlivosti a umíte se z nich těšit, ale zároveň s nimi i pracovat, aby vás neomezovali? Co by vám teď nejvíc pomohlo k emoční stabilitě?

Odpovězte si upřímně na tyto otázky a napište si 1-3 akční kroky, které by už nyní mohly přispět k vaší větší spokojenosti a vyrovnanosti.

Výhody, když jste vysoce citlivý rodič

• Rozumíte zkušenostem a prožitkům svého dítěte. Poznáte, když si potřebuje odpočinout, být samo. Nepřijde vám divné, že si potřebuje převléct triko, když je trochu mokré nebo že točíte pořád 5 jídel dokola.
• Máte zkušenosti s vyrovnáváním se s nevýhodami své vlastní citlivosti. Můžete dítěti tedy předat mechanismy, jak své nastavení zvládat a společně probírat, co vám v životě připadá náročné. Dítě si pak nebude připadat ve svém citlivém světě samo.
• Pokud jste se svou citlivostí smíření a umíte s ní pracovat, bude to velký vklad i pro vaše dítě. Zvýšíte mu tím sebevědomí. Úcta rodiče ke svému nastavení povede k sebeúctě dítěte.
• Znáte odpovědi na otázky, které vám dítě bude klást. Budete umět pozorně naslouchat a vaše debaty budou mít hloubku a budete souznít v tématech.
• Máte správnou “hlasitost”. Jemná, laskavá a klidná komunikace. Nízko posazený tón. Práce s tichem a mlčením. Stačí jeden pohled a víte.
• Můžete mít velmi podobné zájmy a preference co se týče volného času, sportu, estetického cítění, ale třeba i skladby jídla.

Úskalí, když jste vysoce citlivý rodič

• Bude vás ovlivňovat to, jak jste byli vychováni. Dejte pozor na to, abyste nepromítali svoje nenaplněné potřeby z dětství do svých dětí. Svoje strachy, obavy. Možná budou mít úplně jiné a vy je chráníte před neadekvátními situacemi, a naopak v nich můžete tímto vyvolat předtím neexistující obavy. Reagujte na to, co je tady a teď a řešte jen věci, které dítě trápí.
• Přehnané ochraňování dítěte. Možná se vaše dítě za každou cenu snažíte uchránit od toho, co se dělo vám. Nebrzdí je to naopak? Vystavujete děti dostatečnému množství nových životních zkušeností? Ochraňování je možná nepouští do tolika nových věcí, které by mohlo nebo mělo zažít. Nechte děti zažívat a poznávat to, co chtějí. Že vy jste nesnášeli přednášení před třídou nemusí být stejná pohroma pro vaše dítě, jen se možná bude chtít opravdu pečlivě připravit.
• Trpíte, když trpí vaše dítě. Emoční nebo fyzická bolest. Vše velmi intenzivně prožíváte s dítětem. Dítě ale potřebuje vidět klid a rodiče, který je mu oporou. Pečujte tedy o sebe a dodržujte pravidla psychohygieny.
• Umíte se postavit za své dítě? Někdy je potřeba být razantnější, napsat třeba do školy, zvýšit hlas a zastat se dítěte. Dítě se to od vás potřebuje naučit a podpořit v nelehkých situacích.
• Prosazujete svoje potřeby v rodinném systému nebo se podřizujete? Citliví rodiče mají často pocit, že si nemůžou odpočinout, dokud nejsou zaopatřeni všichni členové domácnosti. Jenže pak je na vás možná vše a nijak tím neprospějete charakteru a vlastní zodpovědnosti dítěte. Nedělejte za ně víc, než je potřeba. Spoustu věcí zvládnou děti samy.
• Pokud nepřijímáte svou část vysoké citlivosti vy, tuto část nepřijme ani dítě. Berte citlivost jako dar a se stinnými stránkami věcně pracujte.
• Domníváte se, že jste si podobní, než tomu tak opravdu je. Neodžívejte si s dětmi svou vlastní minulost. Vysoce citliví lidé se velmi liší v tom, co mají a nemají rádi.
• Pozor na sourozeneckou dynamiku. Je důležité v rodině s více dětmi oceňovat osobnostní rysy všech dětí. Nesrovnávat, být spravedliví a držet rovnováhu. Vysoce citlivé dítě v porovnání s jiným dítětem může být splavnější, moudřejší, nadané, nápomocné a empatické a méně citlivé můžeme považovat za moc aktivní, upovídané, dramatizující. A naopak, můžeme považovat ve srovnání s jiným temperamentem dítěte vysoce citlivé dítě za ustrašené, stydlivé, plaché, úzkostné, a to druhé – veselé a společenské – bude miláčkem rodiny. Obě děti ale mají schopnost stát se obojím, když s nimi budeme s respektem pracovat a podporovat je.
• Pokud jsou děti co do citlivosti odlišné, neměly by být nuceny se milovat. Stačí tolerance, zdvořilost a pochopení, že to mají jinak. Rodiče by měli zastávat do staršího věku dětí roli mediátora a učit je konflikty zvládat.

Pozor na znevažování

Stává se, že vysoce citlivý člověk bývá podle E. Aron “identifikovaným pacientem” rodiny. Na, mnohdy nevědomé, úrovni se ostatní méně citliví shodli, že je s ním něco v nepořádku (často, aby se i oni upevnili v tom, že s nimi nic v nepořádku není) a snáší se na něj často posměšky a poznámky typu:

No jo, tobě hned něco vadí…

Kdybys nebyl tak citlivý…

To jste prostě vy, co nesnášíte nové věci…

Nechápu proč nemáš rád velkou společnost, to mají rádi všichni, jsi divný…

Takový člověk nebo dítě se uzavře do sebe nebo se bude snažit přizpůsobit, ale půjde tím proti svému nastavení, sníží se jeho sebehodnota, nebude se cítit příjemně a potlačená osobnost se může projevit ve větších úzkostech, depresích nebo fyzickými nemocemi.

Je potřeba, aby ostatní členové respektovali odlišnost, podporovali vysoce citlivého člověka a viděli jeho dary.

Rozhodně by si měli zakázat zesměšňování a kritiku, případně neverbální povzdechy s podtextem: no jo, no, to je ta tvoje citlivost. Ubližuje to víc, než si tito méně citliví lidé dokáží uvědomit.

Tipy pro vztah

• Poznejte co nejvíc ostatních vlastností a odlišností svého dítěte od vás. Můžete si více všímat toho, čím se podobá méně citlivému rodiči nebo jiným dětem. Zeptejte se i okolí, v čem jste jiní.
• Pracujte se svou úzkostí, abyste ji nepřenášeli na dítě a příliš ho neochraňovali. Dítě by mělo být vystavováno novým zkušenostem. Reálně zvažte všechny hrozby a nebezpečí, které se vám honí v hlavě, a mohly by dítě brzdit. Nechcete, aby dítě žilo s břemenem strachu z nebezpečného světa. Bez nových zkušeností se mu budou hůře získávat nové dovednosti a v dospělosti může pociťovat lítost, co všechno nezažilo, protože jste se báli. Nebojte se vyhledat i terapeutickou pomoc, jestliže je vaše úzkost velká a má vliv na dítě.
• Pokud dítě projeví zájem o něco nového, umožněte mu to. I když vás to nezajímá, i když se vám do toho nechce. Tuto zkušenost mu může předat někdo jiný z rodiny nebo jiný dospělý, kterého požádáte. Zkušenost by samozřejmě měla být zvládnutelná vzhledem k věku dítěte a jeho fyzickým silám. Najděte mu třeba trenéra, kterému věříte, je laskavý, jemný a bude vyhovovat i vašemu dítěti.
• Pokud dítě neprojevuje zájem o nic, snažte se mu nabízet nové možnosti. Vyprávějte mu příběhy z vlastního života, jak vás zkoušení nových věcí posunulo, a nakonec jste byli šťastnější a odolnější. Dohodněte se samozřejmě na pravidlech, třeba: Myslím, že by tě ten kroužek mohl bavit. Půjdeš to zkusit 1 – 3x a pak se sám/a rozhodneš.
• Trpíte, když vaše dítě trpí? Vezměte to z většího nadhledu. Každý občas musí zažít nepříjemnosti a těžkosti, aby se zocelil a posunul dál. Když pro dítě budete bezpečným přístavem, je to v pořádku a takové zkušenosti jsou součástí školy života. Když budete zahlceni bolestí druhého, nepomůžete mu, zvlášť, když je to vaše dítě. Pokud vás to zasáhne, běžte si zakřičet do polštáře, poplakat na záchodě, ale pak se k dítěti vraťte s plnou silou ho podpořit.
• Naučte se prosazovat mezi ostatními lidmi v zájmu svého dítěte. Zvlášť, když je dítě ještě malé a neumí se zastat samo sebe. Bude to skvělý trénink i pro vás. Pokud bude prostor, strukturu rozhovoru si připravte předem. Mohou pomoci i kurzy nenásilné komunikace nebo asertivity. Když vám bude osobní kontakt nepříjemný, napište e-mail nebo požádejte o pomoc někoho jiného. Nedovolte, aby dítě mělo pocit, že zůstalo bez podpory, že mu nikdo nedokáže pomoci a stalo se terčem útoků druhých lidí.
• Naučte se prosazovat sami sebe ve vztahu k dítěti. Když je vaše dítě už starší, je velmi důležité, abyste začali naplňovat také svoje potřeby a učili tuto dovednost nápodobou i své dítě. Citlivé děti se rády podřizují a vydrží jim to často až do dospělosti. Ale vlastní štěstí se může rozplynout v péči o druhé a můžeme na sebe zapomenout. Nebo cítit vnitřní vztek za tuto nespravedlnost. Krůček po krůčku pověřujte dítě vlastní zodpovědností a ukazujte mu, že je důležité naplňovat i své osobní potřeby, nejen ty rodičovské. Vaše péče o sebe se do vysoce citlivého dítěte promítne velmi rychle a vy můžete případné napětí v rodině zmírnit jako mávnutím kouzelného proutku.
• Naučte se vnímat vysokou citlivost jako dar. Napište si své silné stránky a jak je denně využíváte v praxi. Zamilujte se do své citlivosti a předávejte pozitiva vašim dětem. Uvědomte si, co přinášíte druhým, světu a jak moc bohatý je váš vnitřní svět.
• Neomlouvejte se za každou chybičku a přešlap. Ve výchově se jich dopouští každý rodič. Buďte pro své dítě vzorem, který se z chyb poučí a pustí je.
• Hrajte si se slovy a označením povahy vašeho dítěte. Namísto pomalý, stydlivý, líný použijte slova jako: klidný, rozvážný, potřebuje víc času k akci, mírný, vyrovnaný, stabilní. Děti tak lépe přijmou své silné i slabé stránky. Pamatujte, že vysoce citlivé děti hledají za slovy hlubší a často i negativní význam. Nenechte je nevhodně nálepkovat cizími lidmi.

„Citlivost, kterou přináším jako rodič, je mým nejsilnějším nástrojem pro vytváření hlubokého spojení s mým dítětem.“

B: Když nejste vysoce citlivý rodič

Jako rodič, který je méně citlivý oproti dítěti, si budete muset uvědomit, že ten, kdo se musí přizpůsobit, jste vy.

Možná jste zvyklí na děti, které jsou více “splavné”, méně citlivé… a těch bývá až cca 80 %. Tedy většina.

První krok je přijetí charakteru vašeho dítěte a jeho odlišností.

Není plačtivé naschvál, není potřeba se za něj stydět, když nepozdraví nebo si nechce ve školním věku samo objednávat jídlo, stačí mu jeden kamarád a nechce se účastnit velkých společenských akcí.

Nejedná se o manipulaci, předstírání, ani to není vaše rodičovské selhání.

Pro analýzu vaší situace udělejte toto:

KROK 1:

Sepište si vše, co máte na vašem dítěti rádi, čeho si ceníte.

KROK 2:

Sepište si jeho divnosti, co vám vadí, irituje, za co se možná i trochu stydíte.

E. Aron radí, přiznat si i věci, které možná s dítětem nezažijete: radost z dětského tábora (možná na něj nikdy ani nepojede), velké oslavy u vás doma, spousty kamarádů, bavení společnosti, vedení firmy, radost z velkých akcí a změn, adrenalinové sporty.

Odžijte si tento smutek, lítost, cokoliv za tím je a řekněte si, JE TO TAK, JAK TO JE.

A teď už pojďme na praktické tipy právě pro vás.

Výhody, když nejste vysoce citlivý rodič a máte vysoce citlivé dítě

• Dopřejete dítěti mnohem víc dobrodružství. Možná se bude díky vám dostávat častěji na nová místa, zkoušet nové (i týmové) sporty, budete ho motivovat k novým aktivitám. Děti se od vás mohou učit být otevřenější novým zkušenostem a být ochotnější riskovat, což je důležitý aspekt osobního růstu.
• Poskytnutí rovnováhy a uzemnění. Na náročnější emoce můžete reagovat více v klidu, tolik se vás osobně nedotknou, a dítě se dostane snáze a rychleji do pohody. Bude ve vás mít vzor.
• Praktičnost. Můžete inspirovat k praktickému přístupu k problémům a k tomu, jak najít pragmatická řešení.
• Budete schopni své dítě více bránit a zastat se ho. Neustoupíte a nebojíte se jít do konfrontace.
• Komunikace vám nebude dělat problémy a bez váhání si budete říkat o to, co potřebujete. Dítě vás uvidí v akci, a dříve nebo později vaše vzorce jednání pochytí a napodobí. Jen bude možná potřebovat víc času.

Vidět svět z jiného úhlu pohledu, respektovat se a inspirovat se… je velký přínos rozdílných temperamentů. Učme se navzájem, i když jsme tak odlišní. Učme se pokoře.

Úskalí, když nejste vysoce citlivý rodič vysoce citlivého dítěte

• Bude pro vás těžší pochopit a uvěřit tomu, co vaše dítě prožívá. Přeci to nemůže slyšet, nemůže ho to rušit, nemusí plakat kvůli takové blbosti… Dítě to tak ale má a nejedná se o manipulaci nebo dožadování se pozornosti.
• Často budete netrpěliví. Dítě je rozvážné a často potřebuje čas. Ne vše půjde rychle, hladce a akčně.
• Možná jste příliš hluční. Hlasitost, tón. Komunikujete bez obalu a pro dítě to může být hrubé, tvrdé. Takové dítě bude mnohem více negativně prožívat kritiku (někdy i obyčejné rady) a bude v nich hledat další významy a rozměry, které tam ani nedáváte. Někdy může být dítě rozrušeno pouhým stylem komunikace (razantnější tón) a nebude vnímat slova za tím. Při jeho svěřování se co nejvíce ztište a buďte tu pro něj.
• Nebude to pro vás nuda? Jsou vtipné, mají hluboké vhledy, ale současně také rády mlčí a nemají tendence vše komentovat. Může také trvat, než se vyjádří. Nebudou chtít zkoušet nové věci, ale budou tíhnout k tomu, co je známé.
• Má mě rádo? Možná s vámi nebude chtít trávit tolik času. Je to v pořádku. Pokud je s vámi dítě samo sebou, je pro něj přirozené nebýt stále spolu nebo mlčet.
• Nezneužíváte vysokou citlivost? Takové děti jsou velmi nápomocné, dobré vrby, snaží se rodičům vyhovět. Žádáte od méně citlivých dětí to stejné?

Tipy pro vztah

• Uvěřte, že dítě vnímá svět jinak. Přečtěte si o citlivých dětech knihu a snažte se pochopit jejich nastavení a pohled na svět. Ptejte se dítěte, jak situace vnímá, snažte se do něj vžít (malá kapka na triku je pro něj stejná jako vylitá sklenice na vás). Povídejte si s vysoce citlivými dospělými nebo rodiči takových dětí, abyste jejich svět lépe pochopili.
• Povídejte si o dítěti s učiteli. Jak ho vnímá a jak se projevuje mimo domácí prostředí.
• Nečekejte, že takové dítě bude bavit to, co bavilo v dětství vás.
• Netlačte na něj příliš. Jen pokud jste skálopevně přesvědčeni, že by ho mrzelo, kdyby třeba činnost nevyzkoušelo (lyže, brusle, plavání v moři).
• Vyzdvihujete v okolí a u sebe věci, na které dítě nemá? Dejte si na to pozor. Skvělý čas na 14denních táborech, super mít hodně kamarádů, umět říct svůj názor nahlas. Dítě si pak vedle vás může připadat méněcenné.
• Pracujte na své trpělivosti. Nedožadujte se příliš rychlé odpovědi. Vysoce citlivé dítě si ji nejdřív potřebuje promyslet. Můžete použít větu: Ještě o tom přemýšlíš? Na větší rozhodnutí mu dejte čas. Při nové aktivitě bude pravděpodobně postupovat pomaleji, krok za krokem. Velmi intenzivně si totiž představuje všechny důsledky nepředvídaných událostí a pak ho vše stresuje. Možná také budete muset jezdit na letiště mnohem dříve, kontrolovat zamknuté auto a dobře připevněné pásy v autě. Dítě to ale ocení a uklidní ho to.
• Pracujte se svou hlučností. Vždy ztište svůj projev, když mluvíte s vysoce citlivým dítětem. Vyvarujte se škádlení a ironii. Takové děti to znejišťuje a vyvádí z rovnováhy. Slyší za ni skryté posměšky, nenávist, nadřazenost, které si vůbec nemusíte být vědomi.
• Při korekci dítěte nezvyšujte hlas. Nepoužívejte jako prostředek vztek a odepírání lásky. Většinou mu stačí jednoduchý komentář. Vysoce citlivé dítě hned ví a pochopí.
• Nepronášejte děsivé předpovědi, co se stane, když neposlechne. Když to sníš, umřeš, tahle kytka je jedovatá. Vyvoláte strach, který se může rozrůst v úzkosti. Opište situaci bez emocí. Tyto květiny netrháme, jsou jedovaté.
• Když si s vámi bude chtít povídat o hlubokých myšlenkách, s laskavostí ho vyslechněte, dejte mu dostatečný prostor, nehodnoťte.
• Možná se začnete nudit dřív než dítě. Někdy trvá dlouho, než se osmělí a pak ale potřebuje delší dobu setrvat s činností (nechce si jít hrát do potůčku, ale za hodinu se osmělí, zuje si boty a chce tam být další hodinu… ale je čas jít).
• Smiřte se s tím, že dítě často potřebuje být samo, v soukromí, mít čas, kdy vypne. Nechte ho, neciťte se odmítnutí, ani nevymýšlejte aktivity, které ho ze samoty vyvedou.
• Ochraňujte dítě i před vlastními potřebami. Musíte pořád něco dělat, objevovat? Den strávený doma je pro vás trest? Máte totiž mnohem větší schopnost snášet stimuly. Dítě se často rodiči snaží vyhovět a podřizuje se mu. Vycítí, že rodič není rád, když jsou doma a v klidu. Podřídí se, ale potlačené způsoby regenerace se mohou projevit jinde – noční můry, narušený spánek, nemoci.
• Naučte se rozpoznávat známky únavy a přestaňte s činností dříve, než nastane zlom a dítě nebude chtít dělat nic nebo se psychicky zhroutí – odchody dřív z oslav, po výletě s partou večer v klidu, nicnedělání v pátek po školce. Dítě se prostě unaví dřív než ostatní děti.
• Nevyzvídejte za zády a nepátrejte po informacích. Dítě se bude cítit velmi zraněno a budou porušeny jeho hranice. Zajímejte se, ale netlačte. Nechte ho vymluvit, když bude samo chtít.
• Netlačte na fyzický kontakt. Některé vysoce citlivé děti nemají rády objímání, pusinkování, ale preferují jemnější způsoby. Letmé pohlazení, poplácání po rameni, čtení v posteli vedle sebe. Projev náklonnosti jsou pro něj třeba dlouhé hluboké rozhovory. Pokud ho chcete obejmout, můžete se ho zeptat, jestli smíte. Můžu ti dát pusu na rozloučenou?
• Učte dítě, jak jinak dávat najevo náklonnost, když ne fyzickým kontaktem. (dárky, dopisy, úsměv, laskavé slovo, psaníčka)
• Tyto děti jsou citlivější i na sexuální témata. Probírejte s ním, co je a není v pořádku. I uvnitř rodiny. Př. polibek od maminky v pozdějším věku nemá sexuální podtón atd. Děti jsou velmi citlivé a domýšlejí scénáře, které mohou chybně interpretovat.
• Učte děti, aby si udržovaly hranice a nestávaly se něčím důvěrníkem a vrbou. Tyto děti takové typy přitahují a děti se jim rády svěřují. Je to v pořádku, ale dítě by mělo znát své hranice a sdílení by mělo být vyvážené. Buďte tu pro dítě, aby si vám mohlo postěžovat nebo s vámi problém týkající se kamarádů probrat.
• Vysoce citlivé děti nemají rády velkou pozornost. Při chválení a předvádění schopností před ostatními (ukaž, jak umíš hrát na kytaru babičce) vždy požádejte o svolení. Pod tlakem dítě většinou předvede horší výkon, nebude schopné rozklíčovat proč a stáhne si to na sebe.
• Spravedlnost je pro dítě velmi důležitá. Spravedlivě rozdělujte úkoly mezi členy rodiny, případně odůvodněte rozdílnost adekvátními argumenty.
• Často se dítěte ptejte, jak situaci vnímá z jeho pohledu. I vy ho tak lépe pochopíte.
• Vysoce citlivé děti mají velmi vyvinutou schopnost uvědomovat si a rozeznávat chyby druhých. Méně citliví lidé to tolik nevnímají, a tak se jim mohou zdát tyto děti více kritické, hodnotící, a někdy i vlezlé. Dítě však potřebuje vyjadřovat to, čeho si všímá a potřebuje mluvit i o vašich chybách. A někdy to nemusí být příjemné: Nemůžeš jet 60 km/hod, když je tu 50 km/hod. Nejez sladké, vždyť držíš dietu! Situace s dítětem rozebírejte. Nezaujměte hned obranný postoj, dejte si time-out a později můžete kritiku na svou osobu konstruktivně probrat. K hlubším rozhovorům, kdy a v jakých situacích pronášet kritiku, můžete přistoupit v čase pohody a klidu dítěte – na procházce v přírodě, na kole, v kavárně na čaji. Můžete využít taktiku 3:1 – teď vyjmenujeme tři věci, které mám na tobě rád/a a jednu, která mi vadí. A obráceně.

Možná vám přijde, že se vlastně pořád přizpůsobujete. Dítě se ale musí naučit vycházet i s méně citlivými lidmi. Těch je přeci většina.

Když je dítě malé, je dobré se přizpůsobovat jeho povaze a kultivovat ji velmi opatrně, pomalu a laskavě. Je ale důležité, aby se dítě v určité míře naučilo přizpůsobovat i druhým. Nejprve ale musí porozumět sobě, aby se mohlo vydat do světa a objevovat povahy a odlišnosti druhých.

Můžete dítěti připomínat, že každý máme “něco za něco”. Někdo je odvážný a průbojný, ale hůř naslouchá. Někdo není obratný ve sportu, ale je nadějný kreslíř atd.

Každý má ve vínku specifický koktejl, kde jsou v jiném poměru namíchané ingredience, ale každý nápoj může chutnat skvěle.

V čem vysoce citlivé dítě můžete jako “méně citlivý rodič” podpořit:

• být hlasitější
• zkoušet nové věci
• nebát se chyb a brát je jako zpětnou vazbu, jak něco dělat lépe
• říct si o to, co chce
• méně přemýšlet o tom, co si myslí druzí
• nastavovat ostatním hranice
• přijímat pomoc

„Vysoce citlivé děti, jako orchideje, kvetou nejlépe v prostředí, které je přizpůsobeno jejich specifickým potřebám.“

Elaine N. Aron