Když se dítě bojí tmy

„Tma není nepřítel, jen nepoznaná tvář světa, kterou dítě potřebuje objevit.

Najednou se objeví ve dveřích pokojíčku, slzy v očích a vy ho slyšíte říkat: „Mamííí, já se bojííím. Nechci tam spát sám… Je tam tma!“ A je to tady. Další položka na seznamu rodičovských zkoušek. Strach ze tmy, strach usínat samo, strach z opuštění…

Uklidním vás, že tento strach je u dětí poměrně častý. Projevuje se nejvíce při usínání nebo v noci. Dítě se může cítit nejistě, odmítá spát samo a dožaduje se rodičů, což může být vyčerpávající jak pro vás, tak pro dítě samotné.

Strach ze tmy není jen běžným dětským „rozmarem“, ale spíše přirozenou reakcí, která může mít různé příčiny a vyžaduje citlivý přístup.

Strach se nejvíc objevuje s rozvojem fantazie mezi 2 – 3 rokem. Dále ve věku 3–6 let, kdy si děti začínají uvědomovat, že existuje vnější svět, který může být nebezpečný. Začínají se učit, že existují věci, které jim mohou ublížit.

Regulovat své emoce většina dětí začíná kolem šesti let. To je důvod, proč se strach ze tmy s věkem často vytrácí. Může se ale znovu nebo poprvé objevit až kolem desátého roku, kdy si dítě začne uvědomovat svou smrtelnost.

Strach ze tmy je ve skutečnosti vrozený strach, který se datuje mnoho generací zpět k našim nejstarším předkům. Můžeme ho chápat jako ochranný mechanismus, který nás udržuje v bdělosti před (skutečnými) nočními hrozbami. Proto ho berte jako součást vývoje, kterým si většina dětí v menší či větší míře projde a my rodiče máme naštěstí k dispozici strategie, jak jim tento vývoj usnadnit. A právě o ně bych se s vámi dnes ráda podělila.

Důvody strachu ze tmy

Představivost a fantazie: Děti mají bujnou představivost a často mohou ve tmě „vidět“ různé strašidelné postavy nebo zvuky, které si vysvětlují jako nebezpečné. Vetší strach ze tmy mají také děti vysoce citlivé, které jsou velmi kreativní, mají bujnou fantazii a jsou citlivější ke zvukům.

Nedostatek kontroly: Tma omezuje vidění, což může vyvolat pocit ztráty kontroly a nejistoty. Hodně malé děti také nemají jasný pojem o čase, takže když jdou spát, mohou mít obavy, kdy zase uvidí rodiče.

Sledování strašidelných filmů nebo příběhů: I zdánlivě nevinné pohádky mohou na děti zapůsobit silněji, než si rodiče myslí.

Separace od rodičů: Pro některé děti je těžké být v pokoji samy. Často se také bojí, že zmizí sami rodiče.

Změny a stres: Pokud dítě prožívá změny v rodině, ve školce nebo se potýká s nějakým stresem, strach ze tmy může být způsobem, jak jeho obavy vycházejí na povrch.

Snažte se najít spouštěč

Zkuste zjistit, odkdy se dítě tmy bojí. Jestli si dokáže na situaci, kdy se začalo bát vzpomenout a popovídat si o ní. Taky zjistěte, čeho konkrétně se bojí. Každé dítě to má jinak: někdo se bojí pocitu opuštění, někdo strašidel pod postelí, někdo toho, že zmizí rodiče. Zkoumejte také, zda dítě nevidělo něco nevhodného v televizi, na mobilu, nezaslechlo něco znepokojivého při četbě knihy, nebo od spolužáků ve školce/škole. Pátrejte po tom, co za tím je.

Otázkami nebo využijte kresbu, figurky a plyšáky.

• „Co bys mi o svém strachu řekl? Co tě nejvíc děsí, když je tma?“
• „Když si představíš tmu, co tě jako první napadne nebo co si představíš?“
• „Máš někdy pocit, že v pokoji něco je? Co bys chtěl, aby se stalo, když ten pocit přijde?“
• „Vzpomínáš si, kdy tě tma začala strašit? Pamatuješ si, kdy se to stalo poprvé?“
• „Když jsi večer sám v posteli, co by ti pomohlo se cítit líp?“
• „Je něco, co ti v minulosti pomohlo, když ses bál? Napadá tě, co by mohlo fungovat i teď?“
• „Co bys řekl, že tma znamená? Myslíš, že je jen prázdná, nebo že v ní něco je?“
• „Pomáhá ti, když je u tebe někdo z rodiny, nebo máš něco, co ti dodává odvahu?“
• „Když přijdou strašidelné myšlenky, co by sis přál, abys mohl udělat? Jak bys je chtěl zahnat?“
• „Jaké by to bylo, kdyby ses jednou ráno probudil a na strach ze tmy si ani nevzpomněl? Jak by se to změnilo?“

Upravte prostředí

I samotné prostředí pokojíčku může podporovat strach. Stíny, tmavé kouty, vrzající podlaha.

Další faktory mohou hrát svou roli. Naše vidění a schopnost rozeznávat věci za šera nejsou tak účinné jako za denního světla. Máme problém věci rozeznat a některé předměty mohou být těžko rozpoznatelné. Když k tomu přidáme bujnou představivost, problém je na světě.

Zvuky (domácí i venkovní) mohou v temné místnosti působit jinak, a nevíme, co je způsobilo. Pokud zvuky spouští u vašeho dítěte strach, můžete zkusit bílý šum k překrytí zvuků, nebo můžete jednoduše pootevřít dveře, aby slyšelo běžné zvuky domácnosti. Slyšet své blízké pohybovat se večer po domě může pro dítě znamenat příjemný zdroj útěchy.

Můžete koupit noční lampičku, z lampičky lze přejít na noční světýlko, pak na baterku na stolku, která bude zhasnutá, ale bude po ruce. Dočasně lze po domluvě také použít časovanou zásuvku, která nechá lampičku svítit třeba půl hodiny, než dítě usne.

Můžete nechat roztažené závěsy, nechávat pootevřené dveře, přestavět nábytek, aby nedělal stíny, koupit baldachýn nad postel.

Pomáhá, když si někdy s dítětem lehnete do postele a budete tam někdy spát nebo společně usínat. Možná z jeho pozice uvidíte ty strašidelné stíny nebo zvuky od sousedů a budete moci lépe reagovat.

Do dětského pokoje také nepatří televize a mobilní telefony (při usínání). Nikdy nad nimi nemáte úplnou kontrolu a dítě nemusí vyděsit jen hororové filmy, ale často to bývají i běžné zprávy.

Nehodnoťte, nezlehčujte

Pozor na znehodnocování emocí: “Prosím tě, se nemáš čeho bát,” nepomáhá. Děti opravdu svět vidí jinak než my a pokud se bojí, je to reálné.

Uznávejte její strachy, nesnažte se je zmenšovat, klidně jim vyprávějte o svých, když jste byli malí (jen pozor na to, abyste dítě nevyděsili novými strachy – bál jsem se monstra s nožem za oknem, spíš vyprávějte o pocitech ze tmy a jak jste situaci překonali).

Nehodnoťte, nezesměšňujte, neříkejte „ať se nebojí, že je velká holka“.

Opakujte po nich a pomáhejte pojmenovat to, co teď asi cítí: „Vidím, že se bojíš, když nás neslyšíš s tatínkem, když jsme dole. Slyším, že jsi vyděšený ze stínů v pokoji a přijdou ti hrozivé. Bojíš se, že přijde ta čarodějnice z pohádky.“

Někdy v tomto věku mohou jít děti do regrese a stávají se v určitých projevech „mladšími“…a tak se mohou chtít víc mazlit, kolíbat v sedě, škrabat zádíčka… Nebojte se těchto projevů a dovolte mu to.

Dejte si pozor i na své emoce a pamatujte, že emoce se přenášejí a děti jsou skvělými přijímači. Když o ně máte velkou starost a trápí vás to, dítě nacítí, že je asi opravdu problém a je proč si dělat starosti.

Sami zůstaňte pevní, optimističtí a opakujte si, že je to jen období, které spolu určitě zvládnete.

Zaměřte se na rituály

Usínací a uspávací rituály pomohou dítěti v úzkostech a podporují pocit bezpečí a jistoty. Ukládáte děti ke spánku vždy stejným způsobem? Před spánkem by se už dítě mělo zklidnit a užívat si vaši blízkost.

Děti mají často rády stejné pořadí činností.

• Pusťte jim potichu milou a laskavou audioknížku, o které víte, že má velmi přívětivý děj.
• Společné čtení pohádek v objetí.
• Meditační hudba nebo meditace.
• Naučte dýchací techniky (třeba čtvercové dýchání nebo dýchání podél duhy nebo prstíků)
• Společné sdílení toho, za co jsme vděční a co hezkého jsme zažili.
• Masáž plosek, nožiček vonným olejíčkem.
• Jemná masáž bříška.
• Pár společných nádechů a výdechů do bříška.
• Nadechování lásky a vydechování všech nepěkných chvilek, co jsme zažili.
• Básnička/ukolébavka/modlitba na zakončení dne. Třeba mettá stojí za vyzkoušení.
• Jedna laskyplná věta před zhasnutím lampičky.
• Šeptání do ouška těsně po usnutí (máme tě rádi, jsi v bezpečí, jsi náš úžasný zdravý kluk)

Také se zaměřte na pravidelný pohyb přes den. Pohyb a fyzické aktivity regulují stresové hormony a vaše děti pak budou mnohem lépe připravené na klidný spánek a čelit strachu ze tmy.

Strach je kamarád

Využijte imaginace. Pokud má dítě strach ze strašidla, poproste ho, ať vám ho namaluje. Pak se můžete symbolicky s tímto strašidlem rozloučit a vyhnat ho z vašeho domu. Dítě ho může roztrhat, počmárat…, cokoli vás napadne. Pak ho můžete společně spálit nebo hodit do popelnice před dům.

Taky pomáhá strašidlo “zesměšnit” – ať ho dítě na papíře nebo ve svých představách zmenší, vybarví, dá mu legrační šaty, čepici, nechá ho tančit na vtipnou písničku. Silnou zbraní proti strachu je ho zviditelnit, pojmenovat a promluvit si o něm. Pokud do rozhovorů zahrnete i smích, rozhodně to pomůže.

Zkuste si z něj udělat kamarádku/ kamaráda – vymyslete mu jméno, příběh a dejte mu nějakou vlastnost, která bude dítěti pomáhat. U starších dětí si můžete tmu nakreslit a pak jí třeba posadit na křeslo a zeptat se jí: Co mi chce tma říct? Co mě chce naučit? Proč za mnou přišla?

Se staršími dětmi můžete i probrat, proč tu strach je a jak nás má chránit a kdy je potřeba s ním pracovat, protože už nám pomáhat přestává.

Můžete si hrát na „uspávací hry“, ve kterých budete jednou vy dítě a děti rodič, nebo naopak. Tyto hry hrajte během dne, když je dostatek světla, a trénujte tak kreativně usínání. Je to zábavné a umožňuje trénink v čase, kdy je dítě klidnější

Co když chce ke mně do postele?

Určitě děti neodhánějte a společné spaní je moc prima, ale vždy je lepší učit dítě od určitého věku spát ve své vlastní posteli. Pokud se bojí, můžete mu pomoci tím, že s ním budete v pokojíčku, dokud neusne. Nebo budete přechodnou dobu spát u něj v pokojíčku třeba na rozkládací matraci na zemi. Věřte tomu, že to je jen na čas a dítěti dopřejte pocit bezpečí.

Mám koukat pod postel?

Otevíráte skříně, díváte se pod postel, máte spreje proti příšerám a amulety proti duchům? Krátkodobě to možná pomůže a uleví… ALE! Pokud toto budete dělat, podporujete dítě v tom, že je čeho se bát. Že příšery a strašidla existují. A co když sprej dojde? Zaděláváte si možná na ještě větší problémy… Pokud hledáte podpůrné spreje nebo bylinky, stříkejte je do pokojíčku nebo dávejte pod polštář s tím, že mají dítěti pomoci usínat a navodit pocit klidu a bezpečí ne zahnat imaginární strašáky.

Podpořte bylinkami a homeopatiky

Vyzkoušet můžete difuzér s kvalitními vonnými oleji – třeba Kadidlo, Cedrové dřevo, Levandule nebo Peace and Calming II., Sara, Kidpower (poslední tři od Young Living)

Kápnout pod jazyk Bachovy esence Rescue Kids nebo si nechat namíchat Bachovky na míru.

Případně použít jiná homeopatika třeba Aconitum Napellus, Chamomilla vulgaris. Užívání a dávkování homeopatik určitě konzultujte s lékařem nebo homeopatikem.

Knihy, které můžete s dětmi na toto téma číst:

Divný brach strach, M. Špinková

Strach má velké uši, L. Šavlíková

Timovy tipy: Bojíš se tmy?, Ch. Pirodová

Ahoj strachu, I. Zelyk

Srdce a hlava, N. Sunghal

Když se klíčovou dírkou rozlije tma, D. Košťák

Neboj, neboj!, M. Rezková

Nebojím se tmy, H. Haraštová

Léčivé pohádky, R. Suchá

Klárka a noční zahrada, M. Štumpfová

Ela a noční světýlka, L. Flemingová

Skříp, škráb, píp a žbluňk, K. Crowther

Strašidla se bojí měsíce, M. Satrapiová

Co dělají pocity v noci?, L. Oziewicz

Tři kouzelné kamínky skřítka Nulipínka I. a II. – Kateřina Dušková:-)

„Když se dítě bojí tmy, stačí mu k překonání jediné světlo – láska jeho rodičů.“

Strach ze tmy bývá jen období a pokud si tím projdou děti s podporou a láskou rodičů, které jejich strachy neznevažují, věřte, že za chvíli bude po strachu… a kdyby přece ne, není vůbec ostuda se obrátit na psychologa nebo psychoterapeuta a dětem s úzkostí nechat odborně pomoci.

Nezapomeňte, říci si o pomoc je projevem odvahy, nikoli selhání.