Rodič jako kouč aneb dvě oblasti, ve kterých můžete začít

Slovo koučink zná v dnešní době asi každý. Mít svého kouče už možná vyzkoušel nejeden člověk ve vašem okolí a i já ho beru jako jeden ze skvělých způsobů, jak dostat jiný pohled na situace, které nás trápí a rychleji dosáhnout řešení, které je opravdu naše.

Slyšeli jste však někdy o koučování dětí? To už tak časté téma není a je asi nejvíc spojené s koučováním ve sportu. My si ale ukážeme, že to může být i jinak.

Koučink je jedna z metod rozvoje, kde jsou základem dobře položené otevřené otázky, aktivní naslouchání a specifické techniky (techniky pro malé děti najdete například v mé knize).

Kouč především klade otázky a pomáhá druhému přemýšlet jiným způsobem než dosud. Je mu průvodcem na cestě uvědomění si svých potřeb, pomáhá mu rozklíčovávat emoce a přicházet na to, jak dělat věci jinak, aby byl v životě spokojenější.

Děti většinou nepotřebují cílená sezení, na kterých budete probírat jejich problémy. Pokud se jedná o běžná dětská trápení, koučovat můžete u odpolední kávy a kakaa, na procházce lesem nebo v autě. Úplně totiž stačí, když principy koučování zapojíte do vaší běžné denní komunikace.

Místo toho, abyste dětem radili, co mají v dané situaci dělat, položíte pár zvídavých otázek, které je dovedou k zamyšlení a jejich vlastnímu řešení.

Možná vás teď napadá, můžu začít koučovat děti, aniž bych absolvoval/a koučovací výcvik?

Projít si koučinkem/kurzem a jeho silou je vždycky skvělé. Budete na vlastní kůži vědět, jak vám koučink pomohl, a o to s větší vervou půjdete do praktického používání. Ale rozhodně můžete začít i bez něj.

Koučování bych pak zaměnila spíš za kladení koučovacích otázek. V článku budu ale pro snadnější orientaci používat slovo koučink.

Chcete tedy dětem dopřát víc rozhýbat jejich mozkové závity, intuici a pomoci jim poprat se s emocemi? Pak mám pro vás pár tipů, na co se můžete v začátcích zaměřit a jaké otázky vyžít.

Bez důvěry to nepůjde

Děti se často snadno vypořádají s nejrůznějšími obtížemi, pokud mají na své cestě někoho, kdo jim pomůže, vyslechne a procesem uvědomění je provede.

Jedním ze základních předpokladů efektivního koučování je předávání zodpovědnosti za výsledek dítěti a víra v jeho potenciál. Ze začátku to může být náročné, když vyžadujeme po dítěti, aby přemýšlelo samo. Pokud se nám to ale podaří, dáme mu do života velmi funkční návyk.

Před samotným koučováním si tak zodpovězte velmi důležitou otázku:

Důvěřuji svému dítěti?

Důvěřuji mu, že má v sobě zdroje, aby byl schopný problém, který ho trápí vyřešit?

Mnoho rodičů totiž v hloubi duše nevěří, že si dítě od určitého věku umí poradit také samo.

Zodpovědět si můžete i tyto otázky.

• V jakých situacích dítěti důvěřujete? V jakých mu nedůvěřujete? V jakých situacích o něm pochybujete?
• Řešíte za něj problémy? Kdy ano, kdy ne? Co vás k tomu vede?
• Cítíte se být zodpovědní za to, aby mu to šlo dobře ve škole, ve vztazích s kamarády atd.? Z jakého důvodu?
• Máte důvěru sami v sebe? Věříte sobě, že si umíte sám/sama poradit?

Dalším nezbytným předpokladem je aktivní naslouchání, kterému jsem věnovala samostatný článek. V jednoduchosti musíte být schopni nejen klást otázky, ale po otázce v tichu naslouchat odpovědím, dát dítěti prostor vše doříct, neverbálně vyjadřovat zájem, dítě nehodnotit a případně zreflektovat to, co řeklo, abyste si ověřili, že jste tomu dobře rozuměli. Aktivní naslouchání stejně jako koučink vede k samostatnému myšlení dítěte a vyjadřuje důvěru v něj.

Př.

Tomáš si se mnou dnes nechtěl hrát!

Co tě nejvíc štve na tom, že si s tebou dnes Tomáš nechtěl hrát?

Že mi ho vzali jiní kamarádi a já tam byl úplně sám.

NE: Ale to je hloupost, máš tam ještě spoustu dalších kamarádů./Zítra to bude jiné./Já ti říkala, že Tomáš není dobrý kamarád! atd.

ANO: Cítil ses sám a neměl sis s kým hrát.

Už jen samotné aktivní naslouchání může vést k vyventilování negativních pocitů a ty mohou rázem zmizet a dítě se jimi přestane trápit.

Aktivní naslouchání totiž podpoří i důvěru dítěte v nás.

Bez ní můžete jakékoliv koučování vzdát. Dítě, které nevěří svému rodiči nebude chtít otevírat své srdce a myšlenky ze strachu, že bude souzeno a hodnoceno.

Dítě musí věřit vám a vy jemu!

Máme tedy víru v dítě, jsme připraveni aktivně naslouchat a máme mezi sebou vřelý vztah… a teď ty koučovací otázky. Pojďme na to.

Dva způsoby, jak s koučováním začít

Nemusí to být žádná věda. Stačí, když otázky zapojíte do každodenní komunikace s dítětem. Nebudete mu radit, co má dělat, ale půjdete na to jinou cestou. Budete mu pokládat otázky.

Chce to trénink jak z vaší strany, tak ze strany dítěte. Ale trénink dělá mistry. Vy pak budete pokládat otázky automaticky a dítě bude navyklé hledat odpovědi v sobě a naučí se řešit různé situace i bez vás za zády.

Základem koučování je klást otevřené otázky. Tedy otázky, na které nemůže dítě odpovědět ano nebo ne, ale musí více přemýšlet a rozvíjet konverzaci.

NE: Ublížilo ti, když ti kamarádka řekla, že si s tebou nechce hrát?

ANO: Jak ti bylo, když ti kamarádka řekla, že si s tebou nechce hrát?

Jak tedy s otevřenými otázkami začít. Napadají mě dvě hlavní oblasti, na které se teď podíváme.

Koučování zaměřené na problém

Vaše dítě se pohádalo s kamarádem, nejde mu matematika, holky ve třídě dceru vyloučily z party, bojí se jet na školu v přírodě.

Běžné dětské situace, kdy je problém na straně dítěte a jsou s ním spojené nepříjemné pocity.

A co my rádi děláme? Radíme, uklidňujeme, poučujeme nebo zlehčujeme sílu problému.

Jde to i jinak. A hlavně, nedocílíme tím toho, že po nějaké době našich nevyžádaných rad a hodnocení, se nám dítě přestane svěřovat úplně.

Na jaké otázky se například začít ptát?

• Co se teď děje? Popiš mi tu situaci, která tě teď trápí.
• Jak to vnímáš?
• Jak se teď cítíš? Jaký máš teď pocit?
• Čeho se nejvíc bojíš, že se stane? Co nejhoršího se může stát? Jak bys to nejhorší řešil/a?
• Co bys s tím dělal/a?
• Co tě na tom nejvíc štve?
• Jaké bys dal/a číslo tvému trápení od 0-10? 0…cítím se skvěle, 10…je mi hrozně a na trápení pořád myslím.
• Co bys chtěl/a, aby se stalo?
• Co můžeš udělat, aby ses cítil/a lépe?
• Co bys teď potřeboval/a?
• Jak jsi spokojený/spokojená s… (výsledkem testu, s tvojí stavbou, s obrázkem)?
• Když v té situaci budeš znovu, co uděláš? Jak ještě by ses mohl/a zachovat? Co ještě tě napadá, že bys mohl/a dělat?
• Zažil/a jsi někdy podobnou situaci v minulosti? Co ti pomohlo?
• Jak bys poradil/a svému kamarádovi, kdyby byl v podobné situaci?

Položte otázky a aktivně naslouchejte. Nechte dítě vyprávět a vy jen poslouchejte, co dítě říká, rekapitulujte a pokládejte se zvídavostí další otázky.

Pokud se vám zdá, že by dítě potřebovalo pomoc (a může to tak být, protože třeba opravdu nenachází řešení), můžete se ho zeptat: Chceš, abych ti řekl/a svůj názor nebo tě jen vyslechl/a?

A čekejte. Základem je opravdu neradit, i když to ve vás může vřít. Pokud byste k situaci chtěli něco dodat, dejte si větší časový rozestup od koučovacího rozhovoru. K tomu, co vám dítě řeklo, se můžete vrátit později, ale opět pouze jen vyzváním, že vás napadlo, jak by se situace dala řešit a jestli to chce dítě slyšet.

A samozřejmě odlišujte situace, kdy je koučování a aktivní naslouchání nevhodné a dítě chce prostě jen slyšet váš názor, potřebuje informaci a nechce nic řešit: Kdy bude večeře? Co budeme dělat o víkendu? Kolik stojí studium na vysoké škole?

Koučování zaměřené na talent dítěte

Koučování můžete zaměřit také na to, aby si dítě všímalo svých silných stránek a aktivit, které mu jdou a přinášejí radost. A nemusí jít o aktivity ve škole nebo na kroužku. Všímejte si i každodenního života.

Otázky pro vás:

• V čem si myslíš, že jsi dobrý/dobrá?
• V jakých činnostech vynikáš doma/na kroužku/ve škole?
• Při jaké činnosti zapomínáš na všechno kolem sebe a nechce se ti přestat?Co přesně tě na ní baví?
• Jak tě baví trávit čas s kamarády?
• Když si hrajete ve škole a je vás víc, jaká role ti sedí? Co nejradši ve skupině děláš?
• Když jste byli na táboře (výletu…) , co tě bavilo? Co tě zaujalo? Co jsi naopak moc nesledoval/a?
• Co pro tebe znamená úspěch?
• Jaký člověk je pro tebe hrdina? Jaký člověk/spolužák tě inspiruje? Co se ti na něm líbí?
• Co by ses chtěl/a nového naučit?
• Jakou profesi bys nechtěl/a dělat? Co by tě na ní nebavilo?
• Jakou profesi bys chtěl/a dělat? Co by tě na ní bavilo?

Rozebírejte s dítětem jeho oblíbené aktivity a pomalu odhalujte jeho tendence k tomu, co ho baví a snažte se jít otázkami do konkrétna. Při hře v kolektivu nestačí, že ho baví být s dětmi a je rádo ve společnosti. Ale zkoumejte, jakou tam má roli a co dítěti vyhovuje. Bude rádo vést tým a užívat si, že ho všichni poslouchají? Bude spíš přicházet s neotřelými nápady? Bude stát spíše stranou, ale při konfliktech stmelovat?

Kutejte dílčí informace o jeho zájmech, o tom, co je pro něj důležité a co rád dělá. Buďte detektivem a pokud máte tendence dělat brzy závěry, vždy si s dítětem ověřte: „Říkáš, že tě nejvíc baví výtvarná výchova a kreslení. Je to takhle? Chápu to správně? Baví, ale hlavně proto, že si odpočinu od matematiky a taky rád kreslím zvířata. Ta mě zajímají. Jak funguje jejich svět! atd. Ptejte se, ověřujte a sledujte co za odpověďmi může všechno být.

Zjistíte tím cenné informace o dítěti, ale hlavně, dítě si samo pojmenuje a zvědomí, v čem je dobré a v čem vyniká. A pro vás to bude skvělé vodítko při výběru další školy či jeho směřování.

Benefity koučinku pro dítě

• Naučí se hledat aktivně cesty k řešení problému
• Přemýšlí o tom, co se mu děje a co cítí
• Přijímá své reakce a dokáže je pochopit
• Podpoří zvídavost
• Zjistí, že může ovlivňovat svůj život a má moc měnit spoustu věcí
• Svoje pocity nebude brát jako něco špatného a naučí se odhalovat, čím k němu promlouvají
• Poznání, že každý jsme jiný a je to v pořádku
• Znalost sebe a svých silných stránek
• Zvýší si sebevědomí
• Posílí se důvěra v rodiče jako svého průvodce životem

Čeho se při koučinku vyvarovat

• Nemějte velká očekávání, v začátcích si i dítě zvyká na nový způsob přemýšlení
• Nekritizujte
• Nezapomeňte na jedinečnost dítěte
• Pozor na generační rozdíly
• Nehodnoťte nápady dítěte
• Nevysmívejte se velikosti problému a kreativitě řešení
• Neskákejte do řeči a počkejte si až dítě opravdu dopovídá
• Nedostatku času

Někdy je míň víc

Koučování dětí, zvlášť pokud s ním nemáte žádné zkušenosti, se může zdát jako docela obtížná věc. Souhlasím a jako každá dovednost, chce to trénink.

Jedna rada pro vás. Vyberte si oblast, která je teď pro vás aktuální. Bude to koučování zaměřené na problém, protože vaše dítě řeší potyčky se spolužáky, bojí se nebo mu něco nejde a nevěří si? Anebo je vaše dítě větší a přemýšlíte, na jakou školu asi půjde? Pak se vydejte po cestě objevování jeho talentů a zkoumejte pomocí koučovacích otázek oblasti, kde je mu dobře, má motivaci a kde je dítě autentické. Nebo si vyberte jednu dvě otázky, které vás zaujaly a použijte je v běžné konverzaci s dítětem.

Všímavost nadevše

Hlavně se o své děti zajímejte a někdy třeba jen mlčte, i když se nemůžete udržet a chcete poradit, vysvětlit, poučit. Nádech, výdech a nechte dítě se vypovídat. To samo o sobě často uleví.

Ticho, pouhé bytí s dítětem a přijetí jeho pocitů, je někdy to nejlepší „koučování“, které mu můžete dopřát.