Kouzelný elixír výchovy: aktivní naslouchání

Kdybych se měla naučit jednu jedinou techniku ve výchově a rodičovství, vybrala bych si AKTIVNÍ NASLOUCHÁNÍ.

Pro děti je aktivní naslouchání forma napojení, přijetí, čistá pozornost, kdy vidíme dítě takové, jaké je a nezajímá nás nic okolo. Jen jeho vnitřní svět. Ten náš, dospělácký vnitřní svět, necháme na okamžik stranou.

Aktivní naslouchání je klíč k srdci dítěte.

Naslouchat neznamená souhlasit, ale chtít se upřímně dozvědět, co si vaše dítě myslí a co cítí.

Jen si sednout a poslouchat, vnímat a vyslechnout druhého. To je dovednost, která se hodí nejen v pomáhajících profesích, ale třeba i rodičům. Každému.

Když dítě přijmeme takové, jaké je, pomůžeme mu tím růst, rozvíjet se, učit se řešit problémy a být kreativnější. Dáme mu tím pomyslně křídla.

Ty dětem stříháme, pokud je hodnotíme, posuzujeme, kritizujeme, napomínáme, moralizujeme a díváme se na jejich problémy pouze naší optikou. Děti se pak uzavírají do sebe, nesvěřují se, ztrácí důvěru… a to přeci nechceme.

Když posloucháte druhé, možná vám naskakují tyto scénáře: Už nemusíš pokračovat, vím přesně, co chceš říct. Připravujete si v hlavě odpověď. Při nesouhlasu hned skáčete do řeči a uvádíte věci na pravou míru. Okamžitě hodnotíte slova za nevhodná.

Pak aktivně nenasloucháte.

Vzpomněla jsem si na jeden rozhovor se synem před školou. Mohl vypadat takto:

❌Mami, já nemůžu najít mikinu.
To si děláš srandu. Víš, kolik stála!
Asi jsem si ji zapomněl v šatně po tělocviku.
Doufám, že ji najdeš! Musíš si na ni dávat pozor!
Budu si dávat pozor.
Dobře.

Ale vypadal takto…

Skrze aktivní naslouchání pomáháme dětem hledat odpovědi, posílíme důvěru v náš vztah a sebedůvěru v ně samotné.

Tato forma komunikace je občas opomíjena. S dětmi často vedeme rozhovory z pozice dominance a autority. Děti často problémy nesměle nakousnou, ale rodiče odpovídají typickým způsobem: napomínáním, kázáním, vysvětlováním, co je dobře, hodnocením a zlehčováním. Děti se pak uzavřou, přestanou se svěřovat a odcizují se. Není divu.

Kdy aktivně naslouchat dětem

Aktivně naslouchejte, když má dítě problém. Frustrace, obavy, prohry, to všechno děti zažijí:

př. Kamarádka se se mnou nechce bavit. Bojím se, že nenapíšu test. Bojím se usínat sám v noci.

Aktivní naslouchání je účinná metoda, kterou lze pomoci člověku vyřešit problém za předpokladu, že druhému člověku problém přísluší a necháváme ho hledat řešení. Pomůže se mu také orientovat ve svých pocitech a ujasnit si, co chce.

Aktivně naslouchat se nedá u každého problému. Pokud od vás dítě žádá pomoc, radu nebo informaci a poprosí o ni, pomozte mu bez aktivního naslouchání.

Ze začátku si ale můžete vybrat lehčí verzi aktivního naslouchání a trénovat tuto komunikační techniku v situacích, kdy se dítěti něco povedlo, zažilo něco radostného a úžasného a chce se podělit. Zrcadlete jeho pocity a pojmenovávejte, jak se může dítě cítit. Pomáhejte mu nasloucháním pochopit, co ho vlastně na situaci těší a jaká cesta k tomu vedla. Rozvíjíte tím trochu opomíjené upevňování pozitivních událostí a prožitků.

• Vidím, že jsi šťastný, že se ti povedlo postavit lego úplně sám.
• Oči ti úplně září. Vypadá to, že se rande povedlo.
• Je vidět, že máš z toho opravdu radost!

Fáze aktivního naslouchání

• Povzbuzování (projevujeme zájem a povzbuzujeme k dalšímu vyprávění) „Vypadá to, že tě ta zpráva ranila.“
• Objasňování (získáváme informace k pochopení situace) „Chceš mi o tom říct víc? Chápu správně, že ti řekla tohle…““
• Parafrázování (zjišťujeme, jestli druhou stranu chápeme správně) „Jana ti řekla, že už s tebou nechce kamarádit.“
• Zrcadlení pocitů (popíšeme základní pocity, které druhá osoba pravděpodobně cítí a zeptáme se, jestli je to tak) „Asi se teď cítíš strašně.“
• Shrnutí (shrneme fakta a myšlenky, které byly řečeny) „Takže Jana dneska řekla, že už s tebou nechce kamarádit, protože si myslí, že ji pomlouváš a není to pravda.“
• Uznání a potvrzení (dáme najevo, že to, co cítí je ok) „Rozumím tomu, že se tak cítíš a je dobře, že jí to chceš zítra vysvětlit.“

Pobídněte dítě k pokračování výroky typu:

• Chápu. Aha. To je zajímavé. Vážně? Povídej. Fakt jo? Hmm. Rozumím.

Používejte tzv. clean language:

neboli čistý jazyk, kdy opakujeme stejná slova, která říká druhá strana.

• On mě podfouknul a to se přeci nedělá. Štve mě. / Podfouknul tě a ty se zlobíš.

Můžete vybízet k rozšíření tématu:

• To chci slyšet, jak to bylo dál.
• Zajímá mě, jak to vidíš ty.
• Chceš mi o tom něco říct?
• Poslouchám, vyprávěj…
• A jak to pokračovalo?

Důležitým krokem je dekódování informace (parafrázování), kterou nám předává dítě. Snažíme se pochopit, co dítě cítí, co jeho sdělení znamená a necháváme si potvrdit, že to chápeme správně.

Jana už není moje kamarádka. /Vypadá to, že jsi na Janu naštvaná. /Jo, dneska mě ztrapnila před třídou. /Aha, ztrapnila tě před třídou. To jsi se musela cítit rozzlobeně. /Ne, spíš se mi chtělo brečet. Nechápu, proč to udělala. /Hm, takže jsi se málem rozplakala, to muselo být nepříjemné...

Při aktivním naslouchání můžete využít i preferovaný reprezentační systém dítěte. Podle NLP děti mohou být spíše vizuální (preferují přijímat informace skrze obrazy), auditivní (skrze zvuky a mluvené slovo) nebo kinestetické (skrze pohyb a pocity). Využijte slova, která se s těmito preferovanými styly vnímání světa kolem nich pojí.

• Vizuální (Vidím, že…, Koukám, že…, Je na tobě vidět, že…, Pozoruji, že…, Je mi jasné, že…)
• Auditivní (Slyším, že se tě to dotklo., Zaznamenala jsem, že…, Chceš mi o tom říct víc…)
• Kinestetické (Cítíš se teď…, To se tě muselo dotknout, To musel být skvělý zážitek…, Zranil tvoje pocity…)

Pasivní naslouchání

Neříkat nic je někdy také velmi silný nástroj přijetí. Ne ignorovat, ale být plně empaticky s dítětem. Využití ticha, pouhé poslouchání a neverbální kontakt (pohlazení, úsměv, oční kontakt, přikyvování, obejmutí), poskytnutí plného prostoru druhé straně je také komunikační prostředek, který povzbudí k vyprávění. Při tichu s dětmi je důležité být u nich, nechat je sedět na klíně, držet za ruku, být na jejich fyzické úrovni. Potřebují vás „cítit“.

Dítě, které je ponecháno v tichu, často objeví konstruktivní řešení, která jdou z jeho nitra. Může vyrůst a samo dospět k řešení.

Podpořte aktivní naslouchání neverbální komunikací

• zrcadlení postavení těla – sedí/sednout si, dítě stojí/kleknout si k němu
• pokyvování hlavou
• stejná nebo podobná gesta – překřížené ruce/překřížit ruce nebo třeba nohy, podepřená brada/podepřu také
• pohled do očí
• reakce na změny výrazu v obličeji: zrcadlíme úsměv, zamračení, pohyby hlavou
• stejně sladěný dech
• otevřená pozice (otevřené dlaně, nekrytá hruď, ruce volně podél těla)
• stejný tón hlasu
• zrcadlení pocitů

Další otázky můžete při aktivním naslouchání použít

Pokud s aktivním nasloucháním začínáte, otázky používejte v menší míře a soustřeďte se jen na parafrázování a podporující výroky.

• Myslíš to takhle?
• Můžeš mi o tom říct něco víc?
• Co se vlastně stalo?
• Jak se to stalo?
• Jaký z toho máš pocit?
• Co si o tom myslíš?
• Takže bys byl/a rád/a, kdyby…?
• Cítím ve tvém hlase smutek/vztek… je to tak?

Co nedělat při aktivním naslouchání

Aktivní naslouchání vypadá zdánlivě jednoduše, ale je to celkem náročná disciplína. Abyste nesešli z cesty, je fajn nedělat tyhle věci. A že jich není málo:

• nenechat prostor dítěti doříct celý příběh („Řekneš mi to pak, já jdu chystat večeři.“)
• hodnotit ho („Ty bys ale neměl chtít mu to oplatit!“)
• zlehčovat jeho pocity a vnímání situace („To nic není, to se ti stane ještě tolikrát!“)
• přerušovat a vyslýchat („Teď mi koukej říct, proč jste se poprali do posledního detailu!“)
• schválně měnit téma („Hm, a na jaký výlet pojedeme o víkendu?“)
• mluvit pouze o našem pohledu („Já bych se mu teda postavila. To bych si nenechala líbit.)
• mít neverbální projevy podporující nezájem – zívání, pohled „doblba“, otrávené posunky jako oči v sloup
• koukat do mobilu
• odcházet z místnosti („Dopovíš mi to pak, jdu pověsit prádlo.“)
• dávat nevyžádané rady („Příště jdi hned za učitelkou!“)
• vychovávat („Příště se s ním prát nebudeš, jasný!“)
• planě utěšovat a litovat („Za chvíli o tom škrábanci nebudeš vědět!“)
• vyprávět podobné příhody („To já, když jsem přednášela před celou třídou, já jsem se nebála.“)
• vysvětlovat („Víš, to se ti může stát, že tě někdo z kamarádů zradí. Je dobré se zachovat takhle…“)
• opravovat („Ale prosím tě, Klára je fajn holka. Tak to určitě nebylo…“)
• odsouvat téma a rozptylovat („Hm, máš to těžký. Jdeme na zmrzku?“)

Kdy jste připraveni aktivně naslouchat

Na aktivní naslouchání musíte být také správně naladěni. Být ve správném rozpoložení.

Pohlídejte si, zda:

• máte dostatek času nechat dítě se vypovídat
• chcete slyšet, co vám dítě říká
• jste připraveni přijmout pocity dítěte, i když se vám nemusí líbit
• máte víru v to, že dítě si s tím umí poradit
• máte důvěru v jeho schopnosti a jste schopni vyjádřit empatii s jeho situací a pocity.

Aktivní naslouchání je samozřejmě navázáno na to, jaký máte s dítětem vztah a jakou mezi sebou máte důvěru. Pokud se dítě necítí bezpečně, aktivní naslouchání fungovat nemusí.

Benefity aktivního naslouchání dětem

Aktivní naslouchání vede často u dětí ke katarzi. Pomáhá jim se v sobě vyznat a zjistit, co doopravdy cítí.

Často, jakmile se vypovídají a my je nehodnotíme ani neradíme, přijdou na řešení nebo špatný pocit rychle zmizí.

Co aktivní naslouchání přinese:

• DŮVĚRU A VŘELÝ VZTAH K RODIČŮM Dítě se vám bude víc svěřovat, protože ví, že nebude souzeno a bude vyslechnuto.
• DĚTI SE ZBAVÍ STRACHŮ Z NEGATIVNÍCH POCITŮ Dítě se naučí, že přijímáte jeho pocity, ať jsou jakékoliv. Když dítě pojmenuje své emoce nebo jsou pojmenovány ze strany dospělého, často se sníží jejich intenzita a dítě dostane nadhled. Rodiče mohou říci ano emocím, ale ne chování dítěte, pokud naráží na naše hodnoty a hranice.
• SAMOSTATNÉ MYŠLENÍ Děti často samy odhalí problém a naleznou vlastní řešení, což je posílí a zvýší se jejich odolnost a sebevědomí. Uvědomí si, co se v nich odehrává.
• SEBEPOZNÁNÍ Dítě při aktivním naslouchání ze strany rodiče získá cenné informace o sobě a o situaci, kterou prožilo. Bude se lépe orientovat v sobě a svých reakcích.
• OCHOTA SDÍLET DO HLOUBKY Děti se nebudou bát svěřit se vám i s nejniternějšími touhami a strachy. Budou vědět, že můžou.
• USNADNĚNÍ HLEDÁNÍ ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ Když se dítě vypovídá, uleví se mu a snáze se mu hledá řešení.
• VĚTŠÍ OCHOTU NASLOUCHAT I NÁM Nápodoba je mocná, a i děti se naučí naslouchat okolí, budoucím partnerům i nám.

„Aktivní naslouchání je klíčové pro vytvoření zdravého vztahu mezi rodičem a dítětem. Když se děti cítí slyšeny a pochopeny, jsou více otevřené a ochotné sdílet své myšlenky a problémy.“

John Gottman

Naslouchejte svým dětem aktivně, je to poklad, který vám přinese v budoucnu hojnost dobrých vztahů.

Vyzkoušíte?

Katka

Pozn. V článku jsem vycházela ze své zkušenosti s klienty a kurzů Systemického koučování, NLP a Krizové intervence. A také dvou super knih: Výchova bez poražených, Thomas Gordon (2012) a Nenásilná komunikace, Marshall B. Rosenberg (2008)