Jak bylo ve škole aneb jak rozmluvit děti

Představte si situaci, že jdete se svým dítětem ze školy. Je krásně, dorazili jste dřív z práce a užíváte si společnou cestu domů. Přemýšlíte, že už jste dlouho nebyli na zmrzlině. Než dojdete do cukrárny, natěšeně se zeptáte svého dítěte: ‚‚Jak ses měl ve škole?“

Následuje suchá odpověď: ‚‚Dobře.“

‚‚Aha, a co je nového?“ nedáte se odbýt.

‚‚Nic.“

A tím debata končí. Dítě nasadí neprůstřelný výraz, že už se bojíte zeptat na cokoliv.

Možná máte také někdy pocit, že se dítě poslední dobou uzavírá a Vy se obáváte, jestli se mu ve škole něco nepřihodilo. Ale na to, co se dělo ve škole, slyšíte opět jen nic a všechno je v pohodě. V hloubi duše Vám ale vrtá červíček.

Jak z toho ven?

Škola i školka začínají být obdobím, kdy už jsou děti na velkou část dne samy za sebe a ztrácíme kontrolu nad jejich časem a tím, co dělají. Je to v pořádku a určitou míru jejich vlastního prostoru a vlastního světa bychom jim měli poskytnout.  Jenže je tu jedno velké ale. Rádi bychom věděli, co je ve škole potěšilo a co je baví. A jestli je tam náhodou netrápí František z vedlejší ulice.

Děti ale zarytě mlčí a u našich otázek si pouze povzdechnou a prokroutí oči nahoru.

Možná doma zažíváte to samé. Možná byste si moc přáli naladit se na dítě a začít si víc povídat. Možná toužíte být součástí jeho školního světa. A pravděpodobně chcete, aby se Vám dítě svěřilo, když ho bude něco trápit.

Jednu věc Vám prozradím, nikdy není pozdě na to, aby se dítě rozpovídalo.

Jde to i jinak

Na základě rozhovoru s mojí kamarádkou, která si povzdechla, že se všechno o škole dozvídá ode mě a ne od syna, jsem jí poradila pár tipů, jak ho rozmluvit a ráda se o ně podělím i s Vámi. Pojďme na to:

1. Dejte mu čas. Dítě možná potřebuje chvilku vydechnout. Zvlášť introvertní děti potřebují být po náročném dni ve škole plném hluku a sociálního kontaktu samy se sebou, mlčet a Váš „výslech“ raději odbydou slůvkem nic. Kdybyste dětem dopřáli oddech a ptali se jich později, možná byste měli úspěch. Najděte tedy ten správný moment a zjistěte, kdy je dítě podle jeho povahy v nejlepším rozpoložení a odpočinuté.

2. Zjistěte, jestli dítě nemá hlad nebo žízeň. Možná se Vám to zdá jako banalita, ale zvlášť pro malé školkové děti je pobyt v kolektivu mnohdy náročný, nenají se dostatečně nebo to prostě nestihnou. Když jsou s Vámi, konečně se uvolní, ale místo vyprávění o kamarádech chtějí banán nebo chleba s pomazánkou. Dopřejte jim to. Povídat mohou pak, až bude nasycena jejich základní potřeba.

3. Začněte Vy. Vyprávějte o tom, co jste přes den zažili. Příjemná káva s kamarádkou o pauze na oběd, zaujetí pro nový úkol nebo vyprávění, co jste viděli cestou autem do práce. Děti Vás brzy začnou napodobovat. A také jim dáte malou nápovědu, o čem by Vám vlastně mohly vyprávět. Protože je dost možná ani nenapadá, o co všechno by se s Vámi mohly podělit.

4. Pokud chcete, aby se Vám dítě svěřovalo i s nepříjemnými zážitky, nebojte se sdělovat ty své. Dítě by mělo vidět, že i Vy můžete s něčím bojovat, něco se Vám nepovede nebo Vás  něco rozesmutní.  Šéf Vám vrátil úkol, který jste pro něj zpracovali? Zákazník Vám položil telefon? Kolega se zachoval nečestně? Nemusíte před dítětem vystupovat jako modla, ale ukažte se mu i se svými chybami. A aby Vaše přešlapy měly i rozvojový potenciál, povyprávějte dítěti, jak jste průšvih napravili nebo čím jste si zlepšili náladu.

5. Při vyprávění berte ohled na styl komunikace dítěte. Některé děti vyžadují konkrétní a velmi detailní vyprávění, některým bude stačit jen stručný obecný popis.  Některým dětem stačí říct, že jste viděli při cestě do práce srnky, ale některé děti bude zajímat, kolik jich bylo, jak byly blízko, kde přesně byly, jestli se bály atd. Odhadněte míru stručnosti. Jak lépe poznat své dítě a jak rozpoznat, jakým komunikačním kanálem s ním nejlépe mluvit, se dozvíte i v mé knížce Tři kouzelné kamínky skřítka Nulipínka v Prostoru pro dospěláky.

6. Pokud se Vám dítě svěří s tím, že něco provedlo nebo hodně pokazilo, nadechněte se a nenanávejte. Tím byste ho pro příště uzavřeli úplně. Oceňte jeho upřímnost a proberte to v klidu, až to rozdýcháte.

7. Pokládejte netradiční otázky: Kdo Tě dnes rozesmál? Co Tě dnes nejvíc bavilo? Co pro Tebe bylo dnes složité? Na co jste si hráli s klukama v družině? Kdo dneska nejvíc zlobil? Co Tě dnes naštvalo? Co Tě dnes ve škole nejvíc nudilo? Co Ti chutnalo ze svačiny? Co zajímavého vyprávěla paní učitelka? Pomohl Ti dnes někdo s něčím? Pomohl/a jsi někomu s něčím? Na co se těšíš na zítra?
Vyberte jednu dvě otázky a pokud je ticho, můžete opět začít odpovídat Vy.

8. Vymyslete příběh. Pokud se Vám zdá, že se například ve škole něco děje, ale dítě se Vám nechce svěřit, vymyslete pohádku na dobrou noc, která se bude vztahovat k tématu, který si myslíte, že dítě trápí. Může být třeba o holčičce, která se nesvěřovala a pak rodiče nevěděli, že se jí ve škole děje něco špatného a nemohli jí pomoci. Pohádky byste měli vyprávět tak, aby dítě nevylekaly, ale spíš laskavě povzbudily k tomu, aby se Vám svěřilo.

Bez čeho se neobejdeme

Základem sdílení je DŮVĚRA. Důvěra ve vztahu s dítětem má obrovskou moc. Dítě, které Vám důvěřuje nebude mít problém Vás poslouchat, sdílet s Vámi svůj život a svá trápení a Vy budete mít šanci ho pozitivně ovlivňovat a směřovat.

Dítě se Vás nesmí bát, musí Vám věřit, vědět, že držíte slovo a máte ho rádi. Že se Vám může svěřit a i když z jeho chování nebudete nadšení, ví, že budete společně hledat cesty, jak vše vyřešit a napravit. Že mu po sdělení nějakého průšvihu ve škole hned nezakážete jeho oblíbený seriál nebo mu rovnou nepřiletí pohlavek.

Pokud z Vás má dítě strach, raději zalže nebo bude mlčet, než aby se cítilo ponížené, potrestané a nemilované.

Stejně tak to platí i pro ironii, zlehčování a vysmívání se typu: Tvé problémy bych chtěla mít, Ty z toho děláš divadlo!. Dítě se pak bude cítit samo, nepochopené a uzavře se.

A samozřejmě, dejte mu ČAS. Možná potřebuje pár dnů, kdy budete vyprávět jen Vy, budete se o něj upřímě zajímat a nebudete vyslýchat. Nebudete čekat rozvité věty a podrobný popis. Přestanete tlačit na to, že musíte mít všechno pod kontrolou a vědět o každém kroku Vašeho dítěte. Bez tlaku se dítě rozmluví.

Někdy se vyplatí nechat věci plynout a na chvíli „poškolní“ výslechy vypustit úplně.

Když do vašich rozhovorů vnesete lehkost, kreativitu, respekt, humor a laskavost, věřte, že se k Vám děti brzy přidají.

Katka Dušková
Seznamuji rodiče a děti s jednoduchými technikami a principy Neuro-lingvistického programování a dalšími rozvojovými aktivitami, které mohou udělat jejich život s dětmi bohatší, zábavnější a laskavější. Více o mně
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • NLP pohádka zdarma

    Pohádka Kočičí zkouška učí děti empatii a pochopení, že každý můžeme vnímat svět, který nás obklopuje, zcela odlišně.

  • Nejnovější články
  • Propojme se na Facebooku
  • Kategorie