Strašení dětí se vyhněte aneb jakou paseku může nadělat jeden čert

Vychovávat ve strachu znamená učit děti, že svět je místo, kde se musí neustále bát.

Minulý rok jsem šla kolem reje Krampusáků – rakouských čertů a nebylo mi z toho dobře. Nechápu, že i takovými „fešáky“, kteří vyděsí nejednoho dospělého, rodiče okolo strašili děti, ukazovali na ně a pronášeli věty typu: „Pěkně jsi zlobil, asi jim to půjdu říct a kdoví, jestli tě neodnesou do pekla.“ Musí to strašně bolet, když tohle dítě slyší od někoho, komu má věřit a ke komu vzhlíží.

Samozřejmě to ve mně vyvolalo vzpomínky na mládí. Rodiče mě od čertů uchránili, ale bohatě mi stačilo pozorovat přiopilé čerty s řetězy pobíhat po sídlišti a bylo mi z toho jako malé hodně úzko. Bála jsem se jich, i když jsem věděla, že to jsou převlečení lidé. A to mně nikdo nehrozil peklem a nedával do pytle…

Mikuláš a čert jako výchovný prostředek. Nebo jakékoliv jiné strašení dětí. Funguje? Funguje. Možná máme týden před čerty nejhodnější děti na světě. ALE. Jen na velmi krátkou chvíli a to se opravdu nevyplatí. Odměnou pak je traumatizované dítě, v lepším případě jen úzkost, strach a bezmocnost. A co víc, ztrácíme tím kredit i jako rodiče. A pocítíme to v pubertě.

Chceme to? Myslím, že ne… , tak se pojďme podívat strašení dětí na zoubek.

A co mám vlastně na mysli, když píšu o strašení dětí? Například věty typu:

Jestli teď po obědě nebudeš spinkat, přijde si pro tebe klekánice!

Nikam od nás neutíkej, v lese jsou bubáci!

Jestli si nezlepšíš známky z matematiky, tak se těš na čerta a peklo.

Takovou ošklivou holčičku já doma nechci! Ještě jednou bouchneš bráchu a půjdeš do polepšovny...

Jestli mi budeš lhát, zčerná ti jazyk a upadne ti!

Určitě jste podobné věty slyšeli a možná i ze svých úst… , ale nikdy není pozdě na to, změnit na strašení názor a dělat to jinak.

Proč tohle vlastně děláme?

• používáme strašení jako výchovný prostředek vynucení disciplíny, když už si nevíme s výchovou a usměrněním dítěte rady
• jsme bezradní a zoufalí a nevíme, jak s dítětem komunikovat
• na chvíli máme klid, protože dítě se opravdu bojí a bude “sekat dobrotu” #kratkodobe
• přijde nám to jako hezká tradice a děti na ni budou
• v dospělosti vzpomínat #mikulasacert
• zastáváme názor, že se dítě musí psychicky otužovat
• převzali jsme rodinné modely #takhlesetoprostedela

Má strašení výchovný dopad?

Když dítě postrašíme nebo strašíme, bude se možná chvíli chovat tak, jak bychom si přáli. Bude uklízet, připravovat se do školy, nebude odmlouvat…

Je to ale motivace strachem. Děti se nenaučí správný vzorec chování a neosvojí si dobré návyky. Nevytvoří si k činnosti správné emoční pouto a nepochopí její smysl.

Až později zjistí, že to byly jen výmysly rodičů a strašidla neexistují, budeme mít dítě, které nemá chuť věci dělat a půjde často na oplátku do opozice proti nám.

… zároveň ztrácíme to nejcennější – jeho důvěru a víru v bezpečné rodinné hnízdo.

Co můžeme strašením způsobit

Není toho málo:

• dítě se stane úzkostné a bojácné (když se mám bát, tak vám to splním a přenesu to i na jiné věci – usínání o samotě, tma, chození samo ze školy)
• bude se cítit nemilované (opravdu mě chtějí poslat pryč z domu?)
• nebude vnímat domov jako bezpečné místo
• může se cítit ponížené, že jeho “hříchy” znají další osoby
• může se cítit zrazené, že jsme se ho jako rodiče nezastali
• může se vrátit počurávání a dítě může začít koktat
• ztrácí v nás důvěru a v pubertě nám to “oplatí”
• pokud něčím strašíme dopředu, může vzniknout až chronický strach
• posttraumatická porucha při větší psychické újmě (např. opilý čert strká dítě do pytle)

Co namísto toho

Strašením vytváříme tlak, napětí a dítě přestává věřit v sebe a v to, že může ovlivnit svět kolem sebe. Zbraň je to mocná, ale krátkozraká, zraňující a určitě nezpůsobí lepší chování dítěte.

Napravovat bychom měli tzv. pozitivním zpevňováním a odměňovat chtěné chování. (př. Mikuláš má hlavní slovo a místo strašení chválí, co dítěti funguje a v čem se snaží).

U malých dětí platí, že pokud nám ve výchově něco nefunguje, měli bychom pracovat hlavně na sobě a našem přístupu. Dítě zrcadlí naši energii, naladění, nastavení a komunikační vzorce. Položte si otázky:

Co můžu dělat jinak?

Jak jinak můžu s dítětem komunikovat?

Co v našem prostředí můžu změnit, aby se nám fungovalo líp?

Jaké mám přesvědčení o dítěti? Můžu mít jiné?

Co můžu udělat pro svou větší pohodu?

Jak zvládnout Mikuláše a čerta

Nezvat čerta a Mikuláše domů a nechat “nadílku” od nich třeba za oknem nebo na zahradě.

Pokud si Mikuláše domů chcete pozvat, můžete nechat čerta čekat za dveřmi nebo ho nechat jen pozorovat situaci zpovzdálí. Anděl a čert jsou symboly dobra a zla a mohou tedy zůstat v pozadí a hlavní roli hraje pouze Mikuláš.

Můžete se na čerty jít podívat nějakou ověřenou akci, kde budou hodní mírní čertíci, které mohou děti sledovat třeba jenom z dálky a z bezpečí vašeho klínu.

Rozhodně komukoliv zakažte strašení dětí odváděním do pekla a dávání dětí do pytle.

Mikuláš se může dětí ptát, co se jim daří, co jim jde, a v čem by se chtěly zlepšit. Pak se mohou domluvit, v čem konkrétně se polepší. Stačí jedna věc.

Rodiče by měli být vždy těmi, kteří se dítěte zastanou, mají pro něj otevřenou náruč a schovají ho u sebe, když se bojí. Nikdy děti od sebe neodstrkujte a celou situaci můžete také zvládnout s dítětem v náruči nebo ruku v ruce. Vy jste pro něj opora, když se bojí, tak tam pro ně buďte.

Dítě k vám musí mít důvěru, cítit se s vámi bezpečně a mít doma přístav klidu a ochrany, kam žádné zlo nemůže. Mělo by vědět, že i když zazlobí, máte ho pořád rádi a společně budete hledat cesty, aby se vám dohromady žilo líp.

Mikuláš ve škole a školce

Jsme rozumní rodiče a Mikuláše nezveme domů nebo má návštěva předem daný scénář. Čert je v pozadí a k dětem mluví Mikuláš. Čert nestraší a když se děti bojí, jsme tam bezpodmínečně pro ně.

Ale často bývají čerti i ve školkách a školách. A tam už často naše ochranářské ruce nedosáhnou… i když, vždycky máte možnost na Mikuláše dítě do školky prostě nedat, pokud máte pocit, že by to na něj mělo špatný vliv. Nebo probrat, jak to bude celé probíhat s učitelkami a zjistit, jaký je plán a jak moc se potkává s vašimi očekáváními.

A tady bych ráda promluvila k paním učitelkám – i když své děti znáte, nikdy přesně stoprocentně nevíte, co mají za sebou a co se třeba zrovna odehrává doma.

Velký pozor také u dětí z pěstounských rodin či adoptovaných dětí. Nevíte, jakými hrůzami si mohly projít a takové dodatečné strašení by jim mohlo opravdu ošklivě ublížit nebo připomenou to, co zažily v minulosti a spustit nechtěné reakce a úzkosti.

Za druhé tam nemáte rodiče, kteří by se dětí zastali a jedna dvě náruče učitelek nejsou dostatečně velké pro tolik dětí ve třídě.

Pokud chcete zachovat tuto tradici, velmi pečlivě ji naplánujte. Žádné strašení, abyste měli pár dní „hodné děti“. Hlavní slovo by měl mít Mikuláš, a ten by měl pomoci dětem zvědomit jejich kvality, dary a talenty. Čert s andělem jako symboly dobra a zla mohou stát, stejně jako doma, v pozadí.

Nebo…

Čert si například může odnést pytel s papírky, na které děti napíší nebo nakreslí věci, kterých by se rády zbavily. Může si s dětmi zatančit, něco vyrobit, přečíst jim čertovskou pohádku…Některé školky preferují čertíky, kterým mají děti pomoci se vrátit zpátky do peklíčka a plní pohádkové úkoly.

Tuto tradici si s dětmi osahejte dopředu: pohádky, vyprávění, vybarvování, vysvětlování, jak bude návštěva probíhat.

Sepsala jsem vám tipy, jak udělat z Mikuláše a čerta ve školce/škole hezkou tradici bez strachu a bez slz:

1. Mikuláš a čert jako kamarádi: Mikuláš a čert mohou být přátelé, kteří přijdou do školky, aby společně dětem předali dárky. Čert může mít místo strašidelných rysů vtipný a přátelský vzhled a Mikuláš může vyprávět dětem příběhy o tom, jak čert pomáhá rozveselit ty, kteří mají občas nějaká trápení.
2. Společná písnička nebo tanec: Děti se před příchodem Mikuláše a čerta můžou naučit veselou písničku nebo krátký tanec. Když postavy dorazí, děti jim tyto písničky zazpívají nebo zatancují naučený taneček, čímž si vytvoří pozitivní spojení s celým zážitkem. Mikuláš a čert se mohou přidat a tancovat s nimi.
3. Mikulášova pohádka: Místo tradičního rozdávání dárků a strašení, Mikuláš může dětem vyprávět pohádku o tom, jak čert pomohl dobrým dětem, které potřebovaly povzbuzení. V pohádce může čert vykonávat vtipné a milé věci, což pomůže dětem vnímat ho jako postavu, která není hrozivá, ale spíše kouzelná a zábavná.
4. Kreativní dílna s Mikulášem a čertem: Místo, aby Mikuláš a čert přišli jen s dárky, mohou s dětmi strávit čas tvořením. Společně mohou vyrábět mikulášské dekorace, malovat, nebo se zapojit do jiných kreativních aktivit, které dětem umožní se s těmito postavami seznámit v klidné a zábavné atmosféře.
5. Kniha dobrých skutků/Sebevědmička: Mikuláš a čert mohou přijít s kartičkami nebo malými notýsky, kde budou zapisovat, co děti během roku udělaly pěkného nebo co se naučily. Tímto způsobem si děti nebudou spojovat Mikuláše a čerta s trestem, ale spíše s motivací k dobrým skutkům a chování. Po vyprávění a pochvalách děti obdrží drobný dárek nebo sladkost jako ocenění. A notýsky jim na další zápisky vydrží na celý rok – nebo jim čert může nadělit rovnou knížku/sešit Sebevědmičku, kterou si děti mohou v průběhu doplňovat o své úspěchy, posuny a silné stránky. Jak na ni najdete mimo jiné v knize Tři kouzelné kamínky skřítka Nulipínka.

Mikuláš a jeho návštěva mohou být kouzelným zážitkem, pokud se k tomu přistoupí s respektem k pocitům dětí. S předpokladem, že každé dítě je jiné a každé bude přistupovat k této tradici s jiným nastavením – pro někoho to může být zábava, pro někoho to bude stres na celý život.

Klíčem je vytvořit pozitivní atmosféru, kde strach nemá místo.

Držím palce, ať je to pro vaše děti radostný zážitek!

Výchova bez strachu pěstuje důvěru a respekt, zatímco strach vytváří jen poslušnost.

Maria Montessori