Jak na výchovu vysoce citlivých dětí, 2. díl

„Jsou jako orchideje,“ říká Thomas Boyce. Okouzlující, je radost být v jejich přítomnosti a dělají svět hezčí. Svět okolo i ten svůj uvnitř. O orchideje se ale musíte starat trochu jiným způsobem než o běžné květiny. Nejsou tak odolné a potřebují specifické podmínky. Ne jako ty ostatní, které nazval pampeliškami. Orchideje jsou náchylnější, citlivější a hrubým zacházením je můžete poničit.

Každé dítě je jedinečné a má své vlastní potřeby. Studie ukazují, že citlivé děti mohou zažívat větší radost z pozitivních zkušeností, ale také jsou vnímavější k negativním vlivům z dětství.

Je důležité přijmout naše děti takové, jaké jsou, a vytvořit jim doma bezpečné místo plné lásky a porozumění.

Jak toho dosáhnout?
1️⃣ Poskytněte jim emocionální podporu a porozumění pro jejich jedinečné potřeby.
2️⃣ Buďte vždy k dispozici, když potřebují někoho, komu se svěřit.
3️⃣ Vytvořte společně s nimi rituály a rutiny, které jim poskytnou pocit stability a bezpečí.
4️⃣ Podporujte jejich zájmy a aktivity, které je naplňují a radostně je stimulují.

Každý krok, kterým se blížíme k tomu, abychom naše děti pochopili a podpořili, posiluje jejich sebevědomí a schopnost vyrovnávat se se světem kolem nás.

A co je tedy ve výchově klíčové a jaké principy byste měli dodržovat. To se dočtete níže.

Děti vás načítají aneb harmonie nadevše

Citlivé děti jsou jako indikátory změn v emocionálním barometru rodiny. E. Aron

Vysoce citlivé děti se umí velmi dobře nacítit na druhé, a dokonce jejich emoce díky větší aktivitě zrcadlových neuronů přejímat. Proto je naší úlohou držet co nejvíce harmonické vztahy uvnitř rodiny.

Dlouhodobé hádky, mlčení, nátlak tyto děti mnohem intenzivněji prožívají. Má to vliv na jejich psychiku a mohou tyto nepříjemnosti somatizovat.

Postarejte se tedy v prvé řadě o sebe a berte to jako investici do dítěte. Snažte se všemi možnými prostředky zajistit svoji vyrovnanost (koučink, terapie, odpočinek, delegování činností). Tyto děti nám totiž náš vlastní nesoulad velmi rychle zazrcadlí. Dítě může být víc úzkostné nebo naopak více vzteklé. Tyto děti mají také často pocit, že jejich úkolem je zajistit, aby spolu rodiče lépe vycházeli.

V rodině, kde se rodiče často hádají a panuje tam disharmonie, si dítě vztahuje komplikace na svou osobu, vnímá samo sebe jako zdroj problémů a do života si odnáší pocity méněcennosti, absenci sebelásky a nízké sebevědomí.

Pokud už musíte řešit hádky, snažte se je řešit tak, aby vás děti neslyšely. Také je pro ně velmi zraňující křik a někdy je dokáže rozplakat i lehce zvýšený tón hlasu.

Pomáhejte jim řešit konflikty mezi spolužáky/ kamarády, které je mohou velmi zasáhnout. Často si neví rady s nespravedlností a křivdami v kamarádství. Nechte jim prostor pro samostatné řešení, ale vždy je vyslechněte, neshazujte jejich pocity a pomozte jim hledat strategie, jak konflikty řešit a jak se na situaci dívat s nadhledem.

Pozor na přemíru podnětů

Smiřte se s tím, že tyto děti toho snesou často méně.

Hluk ve škole, narozeninové oslavy, velká hrací centra, hlučnější kroužky. Takové dítě musí zpracovat spoustu podnětů. Zvenku, ale i zevnitř sebe.

Je potřeba s tím počítat a nebránit dítěti, když chce odejít dřív, hrát si chvíli samo nebo více odpočívat po náročném dni.

Počítejte s tím, že přetížení s sebou může nést i negativní emoce – podrážděnost, vztek, křik, pláč. Buďte na to připraveni a zvědomujte dítěti, že toho na něj bylo asi moc a jaký to pak má vliv na emoce a na jeho chování. Pomáhejte mu pochopit spouštěče a hledejte zklidňující strategie. S laskavostí a respektem.

Pokud víte, že vaše dítě čeká náročnější aktivita (sportovní zápas, oslava) neplánujte na tentýž večer žádnou další velkou akci. Děti si potřebují odpočinout, načerpat energii a dát svým pocitům prostor ke zpracování.

Pokud dítě chodí do klasické školy/školky s velkou přemírou podnětů, pak je důležité myslet na zpomalení. To může z praktického hlediska znamenat to, že dítěti dopřejete sobotu v posteli s knihou, klidnou projížďku na kole v přírodě nebo jen hraní si v pokojíčku. Důležité je, aby v nějaké formě došlo ke kompenzaci přemíry podnětů. Někteří odborníci dokonce pro takové děti doporučují odklad.

Dopřejte dětem přestávky na odpočinek a chápejte je jako nutnost. Vysoce citlivé děti nemohou jet bez ustání na plný plyn.

Odpočaté a zklidněné vysoce citlivé děti se budou učit mnohem lépe, než kdyby na sobě ještě cítily tlak. A budou spokojenější.

Potřebují pravidla

Těmto dětem nebude vyhovovat autoritativní tvrdá výchova, ale ani příliš liberální. Potřebují hodně lásky, bezpečí, ale zároveň bychom jim měli jako rodiče dát hranice a nastavit pravidla, ve kterých se jim bude lépe fungovat.

Tyto děti mají rády řád, plánování, předvídatelnost. Můžete to podpořit jasnou strukturou dne, plánovacími nástěnnými kalendáři (my milujeme ty od Dokido) apod.

Rutina těmto dětem většinou vůbec nevadí a vyhledávají ji.

Pokud se mění program nebo dochází k jeho změnám, co nejdříve o nich děti informujte. Rychle měnící se plány pravděpodobně přinesou stres.

Na vysoce citlivé děti neplatí přísné tresty a postihy. Více jim bude vyhovovat učení hrou a laskavá korekce. Pokud potřebujete své dítě za něco pokárat, nedělejte to na veřejnosti, a už vůbec ne před spolužáky, vrstevníky nebo sourozenci. Raději si s nimi promluvte o samotě a dejte jim šanci své chování napravit.

Každá kritika, trest (hlavně ten nespravedlivý), pocit studu nebo negativní poznámka se do emocionálních vzpomínek citlivých dětí zapíše mnohem hlouběji a myslí na ni ještě dlouhá léta. To samé platí pro srovnávání, kterému byste se měli ideálně vyhnout.

Tyto děti mají mnohem častěji zvnitřněny morální normy. Budou tedy pravděpodobně dodržovat pravidla, i když budou vědět, že je nikdo nehlídá. Pokud něco provedou, většinou se potrestají samy, protože to ví, trápí se tím a mají často tíživé pocity lítosti.

Pomozte dětem a sobě pochopit jejich nastavení

Nebojte se dětským jazykem vysvětlit jejich citlivost. Třeba ji připodobněte k trychtýři. Vysoce citlivé děti mají v trychtýři, který propouští informace z okolního světa, mnohem větší díry, mnohem víc se toho dostane dovnitř a tak má mozek mnohem více práce a rychleji se unaví. Jejich empatii můžete připodobnit k neviditelným tykadýlkům, které detekují každou nesrovnalost, nespravedlnost, pocity sebe i druhých.

Zároveň zdůrazněte, že vidí v lidech víc dobra, v přírodě více krásy a neuniknou jim sebemenší detaily k obdivu. Kdykoliv začne takové dítě mluvit o svých slabostech, zmiňte, co už se mu povedlo nebo v čem je dobré.

Vyzdvihněte při vysvětlování to, co přinášejí světu: umělecké schopnosti, empatii, trpělivost, smysl pro detail, smysl pro spravedlnost, laskavost, smysl pro humor a spoustu dalšího…

Smiřte se s tím, že výchova takových dětí bude v jistém ohledu náročnější. A tím víc náročná, čím víc se budete od svého dítěte vzdalovat svým temperamentem.

Být dítěti dostupní a řešit jejich malá dramata je důležité. Pokud to tak není, děti začnou své pocity skrývat a nikdy se je nenaučí zvládat. Vše pak může vyplynout na povrch v jiné nežádoucí formě v dospělosti.

Pomozte jim také lépe pochopit samy sebe ve vztahu k méně citlivým lidem, kteří mohou být impulsivní, říkat něco, co nemyslí vážně a nepřemýšlí, jaký dopad to může mít na nejen citlivé lidi. Nebo že lidé často nechápou náznaky a citlivé dítě by se mělo učit jasně se komunikovat svoje potřeby.

Vysoce citlivé děti občas bojují s nízkým sebevědomím. Pokud budete vaše vysoce citlivé dítě nevhodně napomínat a korigovat (každé dítě to potřebuje, ale tady záleží na způsobu), bude to ústit v celkové negativní poselství o jeho hodnotě. Tyto děti chtějí dodržovat pravidla a zpětnou vazbu si berou hluboko k srdci, aby se chyby už nikdy nedopustily. Pokud jsou často kritizovány, mohou dospět k závěru, že je lepší se domnívat, že se vždy pletou a jsou špatné. Samy bývají také silně sebekritické a často od sebe vyžadují „úspěch na první pokus“. Jsou rozenými kritiky už jen kvůli perfektním pozorovacím a posuzovacím schopnostem.

Emoce

Velmi klíčové je neignorovat pocity dětí a nezlehčovat je. Pokud si děti v útlém věku nevyvinou nástroje pro zvládání náročných situací, v pubertě a dospělosti mohou v takových případech inklinovat k méně zdravým a nežádoucím řešením (alkohol, drogy, přejídání).

Dejte dětem najevo, že se na vás mohou v těžkých časech kdykoli obrátit a odkrývejte před nimi i své vlastní pocity (v přiměřené míře).

Věřte svému dítěti, když říká, že ho něco bolí nebo škrábe, i když si myslíte, že to dramatizuje. Nebuďte na citlivé děti tvrdí, pozitivní rodičovství přináší nejlepší výsledky.

Stejně tak neznevažujte emoce, které má například spojené s kamarádstvím. Pláč celé odpoledne kvůli kamarádce se vám může zdát přehnaný, ale nezapomeňte, že citlivé děti velmi intenzivně vnímají konflikty a často nerozumí běžným změnám náklonnosti v kamarádství.

Identifikace a pojmenování pocitů může dětem výrazně pomoci regulovat jejich emocionální prožívání. Naučte děti slova, kterými pojmenují své pocity a vymýšlejte s dětmi modelové situace, ve kterých budete tyto pocity vyjadřovat spolu s nimi.

Vysvětlete dětem, že mohou být ovlivňovány i emocemi druhých a jejich změna nálady nemusí nutně a vždy souviset jen s nimi. Dejte jim otázku: Je to tvůj pocit nebo to může být i pocit někoho jiného?

Menší děti se mohou stydět nebo nemusí vědět, jak pocity vyjádřit verbálně. U nich můžete využít neverbálních způsobů komunikace – znakování, práce s obrázkovými kartami, škály (1-5, 1-10),…

Dejte si pozor na ironii a dělání si legrace z těchto dětí. Mohou totiž nést prvky zahanbení, posměchu a citlivých dětí se to velmi dotýká. Nedělejte si z nich legraci, pokud si nebudete stoprocentně jisti, že vtip pochopí a případně ho mohou oplatit.

Nové situace

Každá situace je pro vysoce citlivé dítě vlastně nová. Když po školce přijde do pokojíčku vnímá, že je vynesený koš, vyvětráno a tužka na stole, kterou tam ráno nechalo chybí a máma je nějaká podrážděná. I známé situace musí nejdřív prozkoumat. Není bazén jako bazén, není svíčková z naší restaurace jako svíčková z jiné.

Pokud dítě nedostane dostatek času na prozkoumání situace, může proti ní začít protestovat nebo ji zcela odmítne, i když ji má rádo (např. bazén, který má rádo, ale zrovna tento se mu nezdá).

Tyto děti bývají velmi svědomité, a i když mohou mít rády dobrodružství, nejdříve se na něj potřebují pečlivě připravit (načtou, nastudují trasu, podívají se na videa, chtějí vidět dopředu hotel na dovolenou atd.).

Upozorňujte děti, co v nové situaci už znají, o co se mohou opřít, co bude podobné, co už zvládly. Většinou se vyplatí postupovat pozvolna, po malých krůčcích a děti nenutit.

Poskytujte jim útočiště: Když budeš chtít odejít z oslavy dřív, můžeš/nechceš jít do hlučného kina, můžeš zůstat doma.

Někdy je ale dobré děti jemně popostrčit. Chtějí prozkoumávat svět, ale jen za předpokladu, že rizika nejsou tak velká. Vždy zmiňujte benefity toho, co získá, když se překoná.

Respektujte jejich hranice, když se nechtějí s nikým bavit a nenuťte je do seznamování s novými lidmi/dětmi. Potřebují víc času a často to pro ně není priorita. Vystačí si s jedním/dvěma opravdovými kamarády a po dalším seznamování ani netouží.

Informujte ostatní o vysoké citlivosti

Vysvětlujte osobám, které jsou s dětmi v kontaktu, co vysoká citlivost obnáší. Jedná se hlavně o učitele, příbuzné, trenéry, ale i jejich kamarádi mohou vědět, že si občas potřebují takové děti hrát samy, odejít dřív, neúčastnit se všech akcí a není to nic proti nim.

Nedopusťte, aby druzí vaše děti soudili, kritizovali a nálepkovali. Je pomalý, přecitlivělý, nesamostatný, vybíravý, puntičkářský, stydlín, strašpytel, nespolečenský… atd.

Vysoce citlivé děti potřebují čas a postupné otužování. Věty typu: Tak se hecni. Obrň se. Zkousni to. Běž si s nimi hrát. Nestyď se… moc nepomáhají. Může se jich to velmi dotknout nebo rozrušit a odradit o další akce.

Zvláště ve školce/škole vysvětlete citlivou povahu dítěte. Pracujte především se smyslovým přetížením a touhou po spravedlnosti. S respektem od učitelů a spolužáků mohou tyto děti školním systémem proplouvat velmi dobře. Pokud by však učitelé jejich citlivou povahu přehlíželi, znevažovali a dítě by chodilo domů nešťastné, můžete se zamyslet nad změnou třídy/školy/domácím vzděláváním.

Případnou šikanu řešte ihned a buďte dítěti maximálně nápomocní.

Zdůrazňujte jejich kvality

Upozorňujte je na jejich dary, jak nejčastěji to půjde a buďte konkrétní. V tomto světě výkonu bývají ty přednosti vysoce citlivých dětí často upozaděné. Děti by si měly připadat, že jsou tu správně. Měly by vidět svou citlivost jako sílu, ne jako slabost, což jim pomůže vyvinout sebeúctu a odolnost.

„Je neuvěřitelné čeho všeho si všimneš. Já tu krásnou kytičku vůbec neviděla.“

„Moc si cením toho, jak se s bráchou dokážeš domluvit a vcítit se do toho, co prožívá.“

„Je skvělé, jak se poctivě připravuješ na soutěž a zjistil sis přesně, jak se vše bude odehrávat. Málokdo se tak soustředí na detaily. Pomáhá ti to, viď!“

Pokud je budete dostatečně oceňovat za jejich povahu, budou vám vzkvétat pod rukama. A jaké jsou časté silné kvality vysoce citlivých dětí:

• Trpělivost
• Empatie
• Morální cítění
• Rozvážnost
• Laskavost
• Intuitivní cítění
• Ohleduplnost
• Věrnost v kamarádství
• Vnímavost k detailům
• Smysl pro humor
• Emoční citlivost

Rychlé tipy na konec

• Budou chtít nosit jednoduché oblečení, které bude pohodlné a z příjemného materiálu. S těsnými džínami možná neuspějete. Budete také pravděpodobně muset pravidelně odstříhávat cedulky, které je škrábou.
• Vařte jednoduchá jídla a věřte, že se v dospělosti dopracují ke zkoušení nových chutí. Držte předvídatelnou strukturu pokrmů a nebojte se točení těch samých jídel dokola. Smiřte se s tím a nová jídla zkoušejte opatrně. Výraznější chuť prý v puse vysoko citlivého dítěte působí jako chilli.
• Vytvořte jim klidné místo doma. Pokud nemohou mít svůj pokojíček, snažte se rozdělit pokoje tak, aby bylo jasně vymezené místo, které je vysoce citlivého dítěte. Oddělte ho závěsem nebo pořiďte třeba teepee, kam se schová s knihou nebo oblíbenými hračkami, a které bude jen jeho.
• Bubnování. Hra na buben prý tyto děti uklidňuje. Velmi hezky fungují Handpany, které vydávají překrásné mystické zklidňující zvuky.
• Podívejte se na jídelníček. Děti jsou velmi citlivé na inzulínové výkyvy. Kontrolujte příjem sladkostí a kofeinovým nápojům, jako je např. kola, by se měly děti vyhnout úplně.
• Podpořte děti, aby mluvily o svých snech. O emocích, které ve snu zažívaly, jaké měl sen poselství. Mohou si vést snový obrázkový deník.
• Naučte děti uvolňující, dechové a meditační techniky. Spoustu jich najdete v mých knížkách o Nulipínkovi a děti se je naučí přímo z příběhu.
• Používejte aromaterapii, zvlášť olejíčky na zklidnění. My kapeme před spaním oleje od Young Living a děti si už o ně říkají samy. Levandule a Peace and Calming vedou.
• Dopřejte jim kontakt se zvířaty. Zvířata uzemňují a mohou fungovat i jako zpovědnice z pocitů, které dítě prožívá.
• Spánek je pro tyto děti velmi důležitý. Přibližně dvě hodiny před spánkem vynechte mobilní telefony a videohry, počítače a TV. Popřemýšlete o hluku v pokoji (zvuky z elektroniky, akvárka) a zatemnění třeba blackoutovými závěsy. Tyto děti většinou potřebují víc času na zklidnění, než usnou a odstranění rušivých elementů.

„Citlivost je darem, který umožňuje dítěti cítit více, ale také od něj vyžaduje, aby se naučilo, jak s těmito pocity zacházet.“