Dětské kroužky: kolik je moc a kolik je málo?

Zase je to tady!

Taxikáři třeste se strachy, protože 1. září nastoupila silná konkurence v podobě rodičů rozvážejících své milované děti křížem krážem městem do vybraných institucí, které mají u dětí rozvíjet jejich schopnosti nebo je třeba přivést k lásce ke sportu.

Ale co když s vyplazeným jazykem dovezete dítě na fotbal a ono tam nechce? Nebo váš nadějný tenista chce raději kreslit?

Padne i nejčastější otázka: Kolik kroužků vybrat? Ptát se dětí, co chtějí? Neptat se jich. protože je znám nejlíp? Kolik je moc? Kolik je málo? Kdy je správný čas na změnu a kdy dítě nutit chodit dál? Kdy je prospěšné ho z kroužku stáhnout?

Shrnula jsem pro vás pár svých postřehů a věřím, že vám v laskavém a respektujícím směřování vašich dětí pomohou:

Výběr je základ

🌿 Probrat možnosti kroužků a jejich náplň, časovou náročnost i lokalitu zvládnou už i předškoláci. Děti by měly mít všechny informace. Třeba, že je kroužek 2x týdně, a už ne jenom 1x. Že už nebude v ulici vedle, ale budete jezdit 20 minut autem. Co všechno se bude během hodiny dít a jestli jsou tam třeba víkendové zápasy nebo turnaje. A nechat děti vybrat.

🌿 Neprojektovat do kroužku své ambice, mnohdy nenaplněné. Můžete dítěti zmínit jeho talent a jemně ho navést, ale kroužek by ho měl hlavně bavit a poslední slovo by mělo mít dítě. My rodiče tam chodit nebudeme. A pokud vnímáme, že je například důležitá angličtina nebo sport, dítě by mělo vědět, proč to chceme a jak ho to může pozitivně ovlivnit do budoucna.

🌿 Vnímat pocity. Dětem se často na kroužek nechce a je to celkem přirozené. Představa hraní doma nebo lítání venku s kamarády bez drilu a instrukcí, je určitě lákavější. Nebo se jim prostě nechce oblékat a cestovat 20 minut autem. Smlouvají, že dnes ne, že jsou unavené, sem tam padne i slzička. Hlavně na začátku. Vy vnímejte hlavně pocity PO kroužku. Je nadšené a líbilo se mu tam? Pak pocity před kroužkem přijměte s pochopením, nadhledem a hravostí a na kroužek dítě dopravte i přes protesty a dejte tomu čas.

Když dítě nechce

🌿 Ale co když na něj chodit opravdu nechce? Snažte se zjistit, co je za tím. Je tam kamarád, který ho zlobí? Neumí udělat kotoul a stydí se? Nebo mu kroužek nebo trenér opravdu nesedí? Podle toho pak jednejte. Důvodem totiž nemusí být náplň kroužku a nemusíte ho hned rušit.

Kotoul natrénujete i doma, ale pokud dítě cítí opravdu odpor a nic k řešení jste tam nenašli, domluvte se třeba na pravidlu 5x a dost. Pokud i popáté bude z kroužku otrávené a plačtivé, stáhněte ho. Nebo byste ho raději nechali dochodit celé zaplacené pololetí? Vy sami nejlíp poznáte, kdy už je třeba zatáhnout za brzdu. Pokud však dítě začíná být protivné, otrávené, apatické a zhorší se mu třeba známky ve škole, pak bych na pololetí nečekala. Podporujte ale jeho odolnost a učte ho nevzdávat to hned při první nechuti.

Doba výkonná

🌿 Dnešní doba zaměřená na výkon produkuje spoustu rodin, kde je týdenním plánem pouze škola, kroužky a večerní učení. Kde je čas na dětské bloumání, nudu a vlastní hru? I to děti potřebují. Děti s nalajnovaným programem v dospělosti nezřídka neumí být samy sebou, o samotě a čekají od okolí neustálé podněty.

Rodiče také často vybírají kroužky a vyplňují jimi veškerý volný čas, aby dítě nesedělo doma s mobilem v ruce. Přetížení je jedna věc, ale to, že se nenaučí odpočívat je věc druhá. Z těchto dětí může při extrému vyrůst člověk, který musí neustále něco dělat, jinak má výčitky, že není produktivní.

Tlak na výkon může citlivější děti ničit. Naslouchejte jim a vnímejte, jak moc to pro ně je nebo není zátěž. Jsou děti, kterýmn bude stačit jeden kroužek týdně a jsou naopak děti, kterým aktivní kroužky přinesou úlevy, potřebují je a je to pro ně forma zklidnění.

Pozor na přetížení u dětí, které sportují na profi úrovni a mají tréninky skoro každý den. Pravděpodobně nebudou tak pilné a poctivé ve škole. Neměli bychom na dítě tlačit na všech frontách a být si vědomi toho, že nemůže být perfektní ve všem. Nebo může, ale za velmi velkou cenu.

Přetíženost se často začne projevovat psychosomatickými signály: bolení břicha, hlavy nebo noční buzení a nespavost.

🌿 Co určitě pomůže a děti podpoří? Učí se na kytaru? Zkuste se s ním naučit pár akordů. Chodí na atletiku? Běžte si s ním zaběhat. Nechte si ukazovat jejich pokroky a nechce se od nich učit, to co na kroužku zvládly. Děti to nesmírně baví. A jděte příkladem. Pokud ho nutíte ke sportu a sami ležíte po práci na gauči a sport vám nic neříká, nebude to nejlepší cesta k motivaci.

Nekoukejte na spolužáky

Každé dítě je jiné. Kinestetické děti, které milují pohyb a akci, nejspíš uvítají víc kroužků a je to v pořádku. Pro introverta nebo vysoce citlivé dítě může být jeden kroužek až až.

Vnímejte osobnost vašich dětí, a hlavně je neporovnávejte. Ani s bratrem, ani se spolužáky, ani se sebou, když jste byli malí. Dítě může být často úplně jiného ražení, než jste vy. Snižte svá očekávání, protože jsou příčinou nejvíce konfliktů mezi vámi a dětmi. A to by byla škoda. Kroužky tu mají být hlavně pro radost a zábavu.

„Při výběrů kroužků budeme všichni spokojení, pokud jako rodiče budeme respektovat osobnostní nastavení dítěte, jeho potřeby a přání. Jemně a laskavě rozvíjet talent dítěte a zároveň pozorovat, zda nejeví znaky přetížení.“

🌿Psychologové radí jeden kroužek pro prvňáčky, než se adaptují a dva až tři kroužky obecně jako strop pro mladší školní věk.

Můžete si také položit otázky z metodiky Jerryho Bubricka, amerického klinického psychologa z Child Mind Institute:

„Může si vaše dítě ještě udělat domácí úkol? Dokáže spát 8 – 10 hodin každou noc? Zbývá mu stále čas na to být se svou rodinou? Má čas bavit se se svými přáteli?

Pokud je odpověď na jednu nebo více z těchto otázek ‚ne‘, pak má kroužků příliš.“ (článek: Finding the Balance With After-School Activities, Child mind Institute, November 2023)

🌿 A rada na závěr. Také vy, rodiče, zvažte, co je pro vás únosné. Kam daleko vozit? Jak často? Kolik chcete obětovat víkendů na zápasy? Naštvaný a uhoněný rodič na úkor dítěte také není dobrá cesta. Dělejte kompromisy, ve kterých je dobře všem. Ať už to budou třeba jen kroužky, kam si dítě dojde v rámci školy samo a budou ho bavit.

Co vy? Kolik mají vaše děti kroužků a jak se jim tam líbí?

Držím nám rodičům palce, ať kroužky dětí nejsou strašákem, ale přináší radost a inspirují v aktivitě i nás.