Nemyslím si.
Nedávno jsem četla článek o tom, že dnešní mladé už Foglar netáhne. „Dnes už trochu zastaral jazykem a rychlostí děje. Zkoušel jsem číst Foglara dětem na táboře a už to není ta knížka, u které dokážu udržet celý tábor. Dnešní děti myslí rychleji a mají kratší dobu, kdy udrží pozornost.“ říká Vojtěch Matocha, autor úspěšného románu Prašina a skautský vedoucí.
Doma máme Prašinu moc rádi, ale můj desetiletý syn miluje i Jaroslava Foglara. Četl od něj už všechno. Ano, Foglar je pomalejší, na jazyk se možná také hůře zvyká, ale základní životní principy tam prostě jsou. Kamarádství, dobrodružství, příroda a spravedlnost. A to mi přijde zvlášť v téhle době skvělé – připomínat si ty možná nejvíc základní lidské životní principy, které se v této době leckdy pomalu vytrácejí.
Cením si na Foglarovi, a vůbec na skautském hnutí, že se snaží podporovat to, co už není v dnešní době přirozené a samozřejmostí. Jak se o Foglarovi vyjádřil Rudolf Kohoutek: „Systematicky a plánovitě ovlivňoval skupinové chování. Pomocí silných zážitků, radosti, pohybového vyžití a zodpovědnosti dokázal redukovat agresivitu a předcházet problémovému chování. Vyzdvihuje i pevný řád při plnění Modrého života a důraz na slušnou mluvu…“
Morální hodnoty, kamarádství tváří v tvář a sepětí s přírodou. Zažít trochu nepohodlí a prozkoumat svoji odvahu. Dobrodružství a kouzla rituálů.
Protiklad dnešním hejtům, drsné komunikaci a kamarádství po chatu. Největší trest, když má jít dítě ven pryč od počítače. Nechci generalizovat, ale občas je těžké dostat děti mimo kroužky ven do přírody nebo na delší výlet. To bude nuda, málo podnětů, pomalost, která ubíjí. Moje děti PC hry milují, udržují se v kontaktu s kamarády i prostřednictvím chatu, ale snažíme se hlavně o rovnováhu a vyvážení i těchto aktivit jinde.
Byli jsme o víkendu na prohlídce Muzea Jaroslava Foglara v Ledči nad Sázavou. Malé muzeum na hradě, kde se v 8 místnostech nachází kouzelná expozice o životě Jaroslava Foglara, o skautingu, o táborech a jeho kouzelných Stínadlech. V muzeu je možnost vyfotit se s Rychlými šípy v životní velikosti, podívat se na kompletní tábor a klubovnu Hochů od Bobří řeky a na neuvěřitelnou sbírku ježků v kleci.
A na mě dýchla nostalgie a cítila jsem vděčnost. Tohle je to, co by děti měly zažít a je krásné, když i v tomhle technickém on-line světě to můžou prožívat. A že i někdo jiný než pouze rodiče, děti vedek přirozeným lidským principům a zásadám.
Jsem vděčná, že syn chodí do skauta. Že má tátu, který skautské tábory dlouho vedl a že okusí i tuhle část života. A má to na něj velký vliv. Sám mi včera řekl: „Od té doby, co chodím do skauta vnímám přírodu a kamarádství úplně jinak.“ Až mě zamrazilo.
Jaroslav Foglar měl na výchovu mladých lidí velmi specifický a inspirativní pohled. Ač jeho metody, vycházející ze skautingu a Setonovy ideologie, byly formulovány dávno ve 20. století, stále nabízejí cenné lekce, které mohou rodiče aplikovat i v dnešní době.
A jaké jsou klíčové pilíře jeho výchovné strategie, které nám mohou být inspirací? Ráda bych vám popsala základní výchovné aspekty Foglarova přístupu a zároveň k nim nabídla i otázky pro vás nebo vaše děti k tématu a k zamyšlení.
Jaroslav Foglar představil model výchovy, který je nadčasový ve svém důrazu na charakter, spolupráci a aktivní učení.
Pokud by však i přesto pro vás byl odkaz Jaroslava Foglara už historií a muzeem nemoderních názorů:-), doporučuji se alespoň vydat na překrásnou procházku z Ledče nad Sázavou do okolí. Projít se kolem řeky, načerpat atmosféru Sluneční zátoky, kde Foglar uskutečnil svůj první tábor se svým oddílem Pražská dvojka (nejstarším skautským oddílem v Čechách) v roce 1925. Pokračovat ke Stvořidlům, kde si v kempu můžete dát něco dobrého a dojít až do Smrčné, odkud se vrátíte vlakem zpátky. Nádherná příroda, les a řeka.
Pole působnosti Foglara, které vás možná vybídne samo od sebe k většímu klidu a zamyšlením se nad současnými hodnotami.
„Les je nejlepší kniha, každý den se v něm dá přečíst něco nového.“
Jaroslav Foglar